Rok 1963:
Na jaře roku 1963 byl požádán Lesní závod v Lomnici nad Popelkou o vydání povolení k vykácení lesa na Staropackých horách a to od chaty Dr. Prokůpka směrem dolů za účelem stavby lyžařského vleku a sjezdovky.
Dne 11. června 1963 se na místě sešla komise v níž byl zástupce Polesí pan Horák a zástupce ONV Jičín, zemědělský odbor pan Bartoníček. Kdo se komise zúčastnil za TJ SOKOL Stará Paka již není známo. Tato komise požadavek na odlesnění na místě zamítla z důvodu vykácení značného množství lesa.
Jako náhradní prostor pro vlek a sjezdovku byl touto komisí navržen svah u obecního kamenolomu. Tento návrh však nebyl realizován a jako místo pro postavení horní stanice lyžařského vleku byl prozatím vybrán pozemek na rovince pod lesem, nedaleko „Vrbatovy chalupy”, jejíž majitelem byl v té době pan ing. Vopršal z Prahy.
Během roku dva bývalí spolužáci pan Miloslav Frýba (televizní opravář) a pan Alois Lelek (strojní zámečník) shromáždili potřebný materiál a podle jejich vlastního návrhu, u Lelků na dvoře, sestavili celé strojní zařízení lyžařského navijákového vleku. K jeho sestrojení použili převodovku, spojku a diferenciál z vysloužilého nákladního auta, tažné lano ze zrušeného letištního navijáku, sedačku z vyřazeného autobusu a vypůjčený elektromotor. Kostru stroje a navíjecí cívku vyrobili z materiálu vyzískaného ze šrotu, opasky k připojení na lano zhotovili z vyhozených hasičských hadic.
V sobotu 26. října 1963 se sešla parta dobrovolníků z řad staropackých lyžařů, aby pro budoucí lyžařský vlek začala, na rovince u jasanů pod lesem, stavět dřevěnou boudu pro umístění lyžařského vleku. Bouda měla základy z čedičových kamenů posbíraných v lese a kostru ze souší donesených rovněž z lesa. Pouze prkna na stěny i střechu a lepenkovou krytinu jsme museli koupit ve stavebninách.
Bouda byla do příchodu zimy dokončena, strojní zařízení vleku do ní nainstalováno a odzkoušeno.
Čekalo se pouze na sníh.
Rok 1964:
O víkendu 11. a 12. ledna 1964, když už napadlo dostatečné množství sněhu, byl zahájen zkušební provoz.
Začátky provozu prvního lyžařského vleku na Staropackých horách nebyly zcela jednoduché. Chatrné tažné lano, o průměru pouhých 6 mm,se při navěšení většího počtu lyžařů, nebo za mokrého sněhu často trhalo a muselo se znovu navazovat. Trasa vleku navíc vedla zčásti po zoraném poli a proto bylo nutno oranici nejprve pokrýt smrkovými větvemi a znovu zaházet sněhem.
Přes všechny tyto počáteční obtíže se ale nový vlek natolik osvědčil, že již během první zimní sezóny bylo rozhodnuto o jeho novém, definitivním umístění. V té době to bylo ojedinělé lyžařské dopravní zařízení v našem okolí. Mimo Krkonoš byl nejbližší podobný vlek v provozu pouze na severním svahu Zvičiny (671 m.n.m.). V Nové Pace byl první vlek VL - 200 uveden do provozu až o rok později.
Vlek byl v první lyžařské sezóně v provozu od 11. ledna do 23. února 1964 a tržba za celou sezónu činila 450,- Kčs.
Ve dnech 12, 15. a 31. března 1964 proběhlo, za účasti členů oddílu, na Staropackých horách jednání o přemístění lyžařského vleku cca o 100 metrů výš do lesa a vybudování sjezdovky.
Dne 24. března 1964 byla Komisi pro výstavbu MNV ve Staré Pace předložena žádost o povolení stavby boudy na umístění motoru a navijáku pro lyžařský vlek na Staropackých horách. Žádost byla doplněna situačním plánem a stavebními výkresy. Současně byla podána další žádost Lesnímu závodu Lomnice nad Popelkou o povolení odlesnění části lesa pro nové umístění lyžařského vleku a sjezdovky. Tentokrát byl požadavek na odlesnění podstatně menší. Byl doložen i situačním plánkem celé akce a připojeno doporučení od OV ČSTV v Jičíně a kladné vyjádření MNV ve Staré Pace i JZD Kumburk, které tehdy většinu lesa obhospodařovalo.
Na středu 1. dubna 1964 byla do kanceláře Polesí Stará Paka svolána komise, které se zúčastnili dva zástupci Lesního závodu Lomnice nad Popelkou, za Polesí Stará Paka hajný pan Josef Brych a za Lyžařský oddíl TJ SOKOL Stará Paka pan J. Karel a pan B. Nýdrle. Na místě bylo rozhodnuto, že požadované odlesnění bude povoleno.
Ve čtvrtek 2. dubna 1964 bylo provedeno zaměření podélného profilu trasy lyžařského vleku a následně vypracován projekt zemních prací.
V sobotu 11. dubna 1964 hajný pan J. Brych oznámil, že požadované odlesnění je povoleno a na místě označil stromy určené k pokácení. Ještě tento den bylo započato s porážením stromů pro budoucí sjezdovku.
Dne 12. května 1964 vydala Komise pro výstavbu při MNV ve Staré Pace pod č. j.: 327/13/64 stavební povolení na stavbu boudy pro umístění motoru a navijáku lyžařského vleku.
V sobotu 30. května 1964 uspořádal lyžařský oddíl ve staropacké sokolovně taneční zábavu. Čistý výtěžek 1.853,40 Kčs byl použit na financování stavby lyžařského vleku. Zbývající náklady byly uhrazeny z prostředků TJ.
Během roku 1964 bylo provedeno odlesnění celé sjezdovky i trasy pro elektrickou přípojku včetně odstranění pařezů. Nejnamáhavější práci za nás tehdy vykonal střelmistr z peckovského kamenolomu, který pomocí Perunitu všechny pařezy vystřílel. My jsme je tehdy jen posbírali a uklidili. Dále to byly zemní práce v horní části trasy vleku. Postavení dřevěné boudy pro naviják, zřízení elektrické přípojky včetně vnitřní elektroinstalace a konečně přestěhování a montáž strojního zařízení. Bouda byla umístěné na čtyřech litinových sloupech, aby z ní bylo dobře vidět na celou trasu vleku.
Dne 12. listopadu 1964 vydal ONV - odbor výstavby v Jičíně dodatečný souhlas se situováním lyžařského vleku na Staropackých horách.
Po Vánocích, v neděli 27. prosince 1964 bylo navinuto nové tažné lano, čímž byly práce na přemístění vleku zakončeny.
Nyní se již opět čekalo jenom na sníh.
Rok 1965:
V úterý 5. ledna 1965 se konala členská schůze lyžařského oddílu, na níž byla podána zpráva o výstavbě nové sjezdovky a přemístění lyžařského vleku. Této akce se zúčastnilo 48 členů i příznivců oddílu, kteří na stavbě bezplatně odpracovali celkem 1 994 hodin. Materiálové náklady na jeho vybudování tehdy činily celkem 6 126,80 Kčs.
Rovněž bylo provedeno vyhodnocení nejlepších brigádníků. Cena jízdného byla stanovena následovně: sobota a neděle odpoledne 4,- Kčs; ostatní dny 2,- Kčs a děti polovic.
Ve čtvrtek 7. ledna 1965 když spadlo sotva deset cm sněhu, byla poprvé vyzkoušena nově vybudovaná sjezdovka.
V neděli 10. ledna 1965 napadlo sněhu již dostatek a tak mohl být konečně zahájen zkušební provoz nově přemístěného lyžařského vleku na Staropackých horách.
Měli jsme tedy opět možnost prověřit jeho kvality a vyzkoušet si novou prodlouženou sjezdovku. Obojí se plně osvědčilo. Byla tak dána možnost kvalitnějšího lyžování nejenom členům obnoveného lyžařského oddílu, ale i dalším zájemcům ze Staré Paky a okolí. Od té doby značně vzrostl zájem o lyžařský sport a svahy Staropackých hor každou zimu opět ožily.
Délka vleku nyní činila 380 metrů a převýšení 87 metrů. Strojní zařízení tvořila asi jeden metr široká navíjecí cívka s pěti sty metry ocelového lana o průměru 8 mm, na jehož konec se připojovaly tzv. „fousy” pro uchycení dvanácti lyžařů. Otáčení cívky obstarával elektromotor, jehož pohyb byl přenášen přes rychlostní skříň, kluznou spojku, diferenciál a zubovou spojku. Spouštění motoru se provádělo pomocí dvou tlačítek a reostatu. Odvíjející se lano bylo bržděno ruční i nožní brzdou.
Přemístěný vlek měl již také zdokonalené zabezpečovací zařízení, které zaručovalo automatické zastavení stroje při dojetí lyžařů až k boudě a několik dalších technických zlepšení. Kabina pro obsluhu vleku byla vybavena telefonem, který zajišťoval spojení s dolní stanicí, světelným i zvukovým signalizačním zařízením, elektrickým osvětlením i hodinami. Pro pohodlí strojníka, který pro obsluhu vleku musel absolvovat přinejmenším „vyšší dívčí”, sloužila koženková sedačka z autobusu, elektrický teplomet a služební kožich.
Zpočátku jsme si vlek obsluhovali sami a o tuto činnost býval i značný zájem. Avšak po několika letech jsme si šli raději zalyžovat a na obsluhu vleku jsme si za úplatu najali důchodce pana ing. Vopršala, který bydlel v nedaleké „Vrbatově chalupě”.
Později, když jsme provozováním vleku vydělali potřebné peníze, zakoupili jsme za 300,- Kčs již vlastní, vyřazený důlní elektromotor o výkonu 13 kW a ten vypůjčený vrátili jeho majiteli.
Nevýhodou tohoto vleku bylo, že jak obsluha vleku, tak i lyžující museli nejprve vystoupat pěšky k horní stanici pro opasky k uchycení na lano a jeden z lyžařů musel vždy stáhnout lano dolů. Občas se lyžaři při výjezdu zapomněli dohodnout kdo lano stáhne, všichni odjeli sjezdovkou dolů a pro lano se musel jeden z nich vrátit nahoru pěšky. Při výstupu k horní stanici se ale současně sešlapával povrch sjezdovky, což bylo zase naopak velikou výhodou.
Ve čtvrtek 11. února 1965 se v hotelu Franc konala další členské schůze oddílu, kde bylo také schváleno postavení skladiště inventáře a prodloužení sjezdovky až na vrchol Staropackých hor včetně postavení rozjezdové věže.
V neděli 14. března 1965 byla zakončena další lyžařská sezóna v nově vybudovaném zimním středisku na Staropackých horách. Tržba z provozu lyžařského vleku činila již 1 678,- Kčs.
Ve čtvrtek 16. prosince 1965 se v sokolovně konala členská schůze oddílu, na níž bylo provedeno zhodnocení prací v zimním středisku za rok 1965. V tomto roce byl osazen nový elektromotor, vystavěno skladiště inventáře, zhotoveno 90 ks slalomových tyčí, položení telefonních kabelů, upravena elektrorozvodná sít a upraven povrch sjezdovky. Tyto práce si vyžádaly 570 brigádnických hodin.
Rok 1970:
Zimní sezóna 1969/1970 byla velmi bohatá na sněhovou pokrývku, která vydržela nepřetržitě od 26. listopadu 1969 až do začátku dubna 1970. Po sněhové kalamitě, která vyvrcholila v noci z 5. na 6. března 1970, zůstalo na zemi ležet více než jeden metr napadaného sněhu.
Náš, vlastními silami vyrobený, lyžařský vlek, byl v provozu až do 21.března 1970, kdy se pro poruchu spojky zastavil a od té doby se již nikdy nerozeběhl. Ne snad proto, že bychom jej nedokázali opravit, ale naskytla se nám nová a nečekaná možnost.
Místní národní výbor ve Staré Pace po skončení zimní sezóny 1969/1970, z iniciativy tehdejšího předsedy pana Františka Tulky, objednal a financoval nový lyžařský kotvičkový vlek VL-200 s oběžným lanem.
A tak již 25. března 1970 nám odeslala firma Transporta Chrudim dopis s požadavky na výpomoc a zajištění materiálu na montáž vleku VL - 200.
V podzimních měsících roku 1970 pracovníci firmy Transporta Chrudim, za vydatné brigádnické pomoci členů lyžařského oddílu, provedli jeho montáž.
Nový vlek je situován v trase stávajícího vleku, který se již od té doby přestal používat. Délka nového vleku VL - 200 činí 310 metrů, převýšení 73,6 metrů a maximální výkon 149 osob za hodinu. Jeho největší předností však je, že na rozdíl od bývalého vleku, běží bez trvalé obsluhy.
U dolení stanice byl ještě narychlo postaven dřevěný nájezd, který se ukázal jako nevyhovující a musel být později prodloužen. Vlek a jeho provoz byl uzpůsoben našim podmínkám. Původně dodané těžké kotvičky, které se měly po ocelovém lanku spouštět dolů, jsme upravili a zkombinovali je s již osvědčenými opasky. Tyto si pak lyžaři zapůjčovali na celý půlden, což nám umožnilo podstatně zjednodušit provoz vleku.
Rok 1971:
Dne 2.ledna 1971 byl k naši plné spokojenosti uveden nový lyžařský vlek do provozu. Ten byl však pro nedostatek sněhu od 24.ledna do 27.února přerušen a znovu se rozeběhl od 28.února až do 14.března.
Nový vlek se sice dobře osvědčil, ale chybělo nám technické zázemí. Do této doby k tomuto účelu sloužila budka horní stanice vleku. Kotvičky a opasky byly provizorně umístěny v uzamykatelné bedně na nářadí, vypůjčené od staropackého traťmistra. Avšak obsluze vleku i lyžujícím chyběla „střecha nad hlavou”.
Pomohl nám znovu předseda MNV pan F. Tulka. Toho roku MNV ve Staré Pace, pro lyžařský oddíl, objednal a opět finančně zajistil montovanou chatu, včetně vnitřního vybavení. Chata byla určena jako technické zázemí k lyžařskému vleku a současně i jako lyžařská klubovna.
Stavbu kamenné podezdívky, dřevěné terasy a montáž vlastní chaty znovu provedli brigádnicky, tedy zdarma, členové oddílu lyžování.
Do příchodu prvního sněhu byla celá stavba dokončena a od zimní sezóny 1971/1972 začala sloužit svému účelu. Získali jsme nyní místnost, kde bylo možné se ohřát, najíst a uspořádat třeba i schůzi oddílu.
Pro pořádání lyžařských i běžeckých závodů se stala také nezbytnou závodní kanceláří.
Rok 1978:
Žádnému zimnímu středisku se nevyhýbají nepříjemné úrazy na sjezdovce. Nejinak je tomu i na Staropackých horách. Pro tyto případy byly zakoupeny kanadské saně a členové oddílu jsou seznámeni s poskytováním první pomoci při úrazu na sjezdovce. V neděli 19.února 1978 odpoledne si staropacká „Horská služba” provedla prověrku svoji akceschopnosti přímo na sjezdovce.
Rok 1979:
Když je toho nejméně třeba, tak se občas nečekaně něco schumelí. Uprostřed zimní sezóny 1978/1979 náhle vznikla závada na oběžném laně lyžařského vleku a bylo třeba ji urychleně odstranit. Naštěstí dobří lidé ještě žijí a tak se brzy všechno šťastně vyřešilo. S obnovou lana ochotně pomohli kamarádi z tehdejšího JZD Kumburk, kde jej měli náhodou na skladě. Horší starost byla s jeho opětným zapletením. První pokus se naprosto nevydařil. Druhý záplet provedli pan L. Frýba s panem J. Poličanským sami a vše zvládli na výbornou. Pracovalo se sice „od nevidím do nevidím”, ale závada byla odstraněna a jezdilo se dál.
Po několika letech provozu klubovny se objevila nutnost většího prostoru pro uskladnění stále se rozrůstajícího inventáře. Proto byla k lyžařské klubovně přistavěna zděná kůlna a zřízen i suchý záchod. Převážnou část stavebního materiálu nám i tehdy poskytl staropacký Místní národní výbor. Místnost pro výdej opasků a kotviček byla potom přeměněna na kuchyňský kout.
V červnu roku 1979 jsme málem přišli o lyžařský vlek. Po deštivém víkendu se tehdejší majitel „Vrbatovy chalupy” pan Dr. Durmek z Prahy chystal k návratu domů. Jeho zánovní automobil značky Chrysler se ale v nestřeženém okamžiku a z neznámých příčin na rozmočené louce rozjel. Po cvičném svahu nabral rychlost a podle zákona schválnosti se zastavil až o dolní stanici lyžařského vleku. Dřevěný nájezd byl po nárazu auta zcela zdemolován a trubková konstrukce vleku poškozena natolik, že ohnuté trubky musely být autogenem vyříznuty a nahrazeny novými.
A nájezd vleku? Ten jsme raději pro jistotu nasypaly ze zeminy a kamenů. Majitel auta, které nám způsobilo značnou škodu a přidalo mnoho hodin práce navíc, se nám ani neomluvil. O náhradě způsobené škody ani nemluvě.
Rok 1981:
Lyžařský vlek i sjezdovka jsou umístěny na pozemcích, které obhospodařovalo tehdejší JZD Kumburk. To si sem přes léto umístilo na pastvu stádo jalovic.
Rok 1983:
Provoz vleku i pořádání lyžařských a běžeckých závodů by se jen těžko obešlo bez rozhlasu. Ten byl v zimním středisku sice zaveden již od jeho začátků, ale mikrofon byl umístěn v místnosti klubovny, což bylo pro rozhlasové hlášení značně nevhodné. Proto byl dosud nezastavěný, ale zastřešený kout lyžařské klubovny využit k výstavbě rozhlasové kabiny a předsíňky u vchodových dveří.
Rok 1984:
V roce 1984, díky těžbě dřeva, byla podstatně rozšířena sjezdovka a to hlavně v dolní části lesního průseku. Na nás však čekala nejtěžší práce - odstranění pařezů. To se tentokrát provádělo bez střelného prachu. Pouze ručně s použitím drobné ruční mechanizace.
Dosud nezastavěný, ale zastřešený kout lyžařské klubovny byl využit k vystavění rozhlasové kabiny a předsíňky.
Rok 1985:
Protože kapacita jednoho vleku (tj. 149 osob za hodinu) již nestačila tehdejší zvýšené návštěvnosti, rozhodli jsme o výstavbě vleku dalšího. S časovým předstihem byl již v roce 1984 od TJ Slovan Broumov zakoupen za 12 000,- Kčs starší lyžařský vlek VL - 200. Ten byl v následujícím roce zabudován v levé části cvičného svahu, rovnoběžně s polní cestou. Dolní stanice vleku je umístěna pod cestou nedaleko studny, horní stanice pod „Vrbatovou chalupou”. Jeho délka činí 275 metrů a převýšení 52 metry.
Tentokrát jsme využili příznivě tvarovaného terénu a pro nástupní stanici jsme nezřizovali nájezd. Stačilo pouze zapustit stojan poháněcí stanice do břehu a vystavět opěrnou zeď.
Rok 1986:
Dne 2. února bylo na novém lyžařském vleku nataženo oběžné lano, které nám ochotně přijeli zaplést kolegové z lyžařského střediska Hoření domky Spartaku Rokytnice nad Jizerou. Ještě téhož dne byl nový vlek slavnostně uveden do provozu.
Tuto sezónu bylo také úspěšně vyzkoušeno umělé osvětlení sjezdovky. I když osvětlovací těleso bylo provizorně umístěno na střeše lyžařské klubovny, dobře se osvědčilo, a bylo později namontováno na železniční osvětlovací stožár, umístěný pod sjezdovkou.
Výstavbou druhého lyžařského vleku VL-200 a zřízením umělého osvětlení cvičného svahu, bylo v podstatě dokončeno budování zimního střediska na Staropackých horách. Lyžaři zde mají nyní k dispozici dva lyžařské vleky i dostatek prostoru k lyžování. A to nejen za denního světla, ale i večer při umělém osvětlení.
Rok 1987:
Horní stanice našeho prvního lyžařského vleku, který v roce 1970 dosloužil, pomalu, ale jistě chátrala a žádnou parádu v přírodě již nedělala. Přesto, že nám boudy a hlavně celého vleku bylo trochu líto a protože se pro ní nenašlo žádné vhodné uplatnění, přikročili jsme na jaře roku 1987 k její demolici. Dřevěná konstrukce boudy nám posloužila jako palivo v lyžařské klubovně a kovový materiál z celého strojního zařízení jsme za 462,- Kčs zpeněžili v Kovošrotu.
Rok 1989:
Toho roku začal padat první sníh již během mohutných manifestací na podporu sametové rovoluce v Praze na Letné 26. listopadu 1989. Sníh padal i na naší sjezdovce, takže lyžování nám začalo opravdu brzo. Radovali jsme se, že budeme mít opět dobrou zimní sezónu, ale sníh nevydržel ani do poloviny prosince. Zbytek zimy byl již téměř bez sněhu.
Rok 2001:
V podzimních měsících roku 2001 doznal interiér lyžařské klubovny podstatných změn k lepšímu. Truhlářští učni ze Středního odborného učiliště v Nové Pace pro nás na zakázku vyrobili a namontovali dřevěné obložení stěn a Eda Bark provedl nový podhled stropu ze sádrokartonu.
Rok 2002:
Vylepšení interiéru se dočkal také kuchyňský kout v lyžařské klubovně, když nám v truhlářské dílně SOUaU Nová Paka vyrobili novou kuchyňskou linku.
U obou lyžařských vleků bylo obnoveno zábradlí u nájezdů.
Rok 2004:
Starý komín lyžařské klubovny dosloužil a musel být nahrazen komínem novým. V letních měsících roku 2004 bylo vadné komínové zdivo obnobveno.
Palivové dřevo pro otop klubovny se až dosud ukládalo všelijak. Bylo třeba pro něj vystavět alespoň dřevěný přístřešek a tak jsme měli přes léto o práci postaráno.
Rok 2005:
Odjakživa jsme vždy celý svah upravovali pouze sešlapáváním sněhu lyžemi, což nám v posledních letech činilo stále větší potíže. Lidí ochotných šlapat svah po každém vydatnějším sněžení se nám hlásilo stále méně a méně. A tak jsme, zatím ale stále marně, snili po nějaké mechanizaci, až se nám ten sen jednou nečekaně splnil.
Ve čtvrtek 3. února jsme dostali přijatelnou nabídku ze zimního střediska „Máchovka” v Nové Pace na upravení svahu jejich nově zakoupenou rolbou. Nabídku jsme s potěšením přijali a za hodinu již byla rolba na svahu. Toho dne byla tedy poprvé v historii staropackého zimního střediska celá sjezdovka upravena rolbou.
Oba lyžařské vleky v našem zimním středisku jsou, na dnešní dobu, již značně zastaralé. Byly vyrobeny v šedesátých letech minulého století a my dnes o tomto zařízení mluvíme jako o „lyžařském skanzenu”. Projevuje se to stále výrazněji i na zmenšující-se návštěvnosti zimního střediska. Lyžaři, zvyklí na moderní talířové vleky a v poslední době již i na pohodlné sedačkové lanovky, kritizují naše vleky za obtížné napojování pomocí kotviček. Navíc jim vadí i jejich uvazování a svážení při jízdě dolů.
Všech těchto potíží jsme si vědomi a proto již delší dobu toužíme po vleku modernějším a se snazším používáním. Naše touha se však zdála vždy neuskutečnitelná vzhledem k vysokým pořizovacím cenám nových vleků.
Jistá naděje nám však vysvitla ke konci roku 2005, kdy nám zástupci Obecního úřadu oznámili možnost získání finančních prostředků na vybudování lyžařského vleku z prostředků od Ministerstva pro místní rozvoj. Celá věc však měla jeden háček. Celých 50% nákladů bychom museli financovat z vlastních prostředků, na což by pokladna TJ zdaleka nestačila. Navíc zde byl požadavek vypracování projektové a rozpočtové dokumentace a vyřízení mnoha dalších záležitostí. Na toto všechno jsme měli zhruba jeden měsíc. I přesto, že jsme v této věci projevili značnou iniciativu, museli jsme však od nabízené možnosti nakonec ustoupit.
Myšlenky na vybudování nového, moderního, lyžařského vleku jsme se již ale nevzdali. Uvědomili jsme si však, že tak nákladnou investici nebudeme nikdy schopni financovat z vlastních zdrojů, ale pouze za podpory Obecního úřadu a různých fondů podporujících výstavbu sportovní zařízení a rozvoj cestovního ruchu.
Rok 2006:
Zimní sezóna 2005/2006, i když byla docela bohatá na sněhovou pokrývku, se nám, co se týká návštěvnosti našeho zimního střediska, moc nevydařila. Mnoho nám nepomohla ani pravidelná úprava sjezdovky rolbou. Příčinou nízké návštěvnosti vidíme především v našem zastaralém dopravním zařízení.
A proto i tento rok jsme pokračovali ve snaze o získání finančních prostředků na výstavbu nového lyžařského vleku. Nemalé úsilí v tomto směru vyvinul především místopředseda TJ Sokol Láďa Frýba, který jednal s několika zástupci firem zabývajících se výrobou a montáží těchto zařízení.
Oddíl má v tomto směru značnou podporu nejenom u nově zvoleného výboru TJ Sokol, ale i u vedení obce, kde naše TJ má tři své zástupce.
Aby bylo možno úspěšně vést různá jednání o financování nového vleku, bylo zadáno vypracování projektové a rozpočtové dokumentace na tuto akci. První část projektu - podélný profil budoucí trasy, jehož délka by činila kolem 400 metrů, vypracovala firma KERS Jičín a předala nám jej začátkem října. Na vypracování projektu vlastního vleku a jeho realizaci jsme zatím nenašli vhodného dodavatele.
Lyžařská klubovna, která při pořádání lyžařských i atletických závodů slouží současně jako závodní kancelář i útulek pro jejich pořadatele, je pro tyto účely již značně nevyhovující.
Rozhodli jsme se proto ke stávajícímu objektu přistavět ještě drobnou stavbu, sloužící jako služební místnost a v době pořádání závodů jako závodní kancelář. Stávající klubovna by potom sloužila jako zázemí pro pořadatele a v době provozování vleku by mohla být k dispozici pro odpočinek, přezouvání i občerstvení lyžařů, především rodičů s malými dětmi.
Jak bývalo v oddíle dobrým zvykem, ani tentokrát nebylo od nápadu daleko k činu. Po ukončení zimní sezóny, kdy na sjezdovce ležely ještě poslední zbytky sněhu, byl vypracován jednoduchý projekt. Ten byl 18.dubna předán Stavebnímu úřadu jako příloha k ohlášení drobné stavby. Do týdne jsme obdrželi sdělení, že Stavební úřad nemá námitek proti provedení drobné stavby a za několik dní již byly zahájeny stavební práce.
Tentokrát jsme při provádění přístavby použili jak dostupnou techniku, tak i nové stavební materiály. Obecní nakladač nám provedl odkop svahu pro budoucí stavbu a beton do základů nám dovezla tatra s mixem. Namísto plánovaných plynosilikátů jsme použili tvárnice YTONG a místo malty stavební lepidlo pro přesné zdění. Odpadlo nám i náročné omítání zdiva neboť vnitřní i venkovní omítky jsou provedeny pouhým natažením vrstvy štuku. Podhled stropu je ze sádrokartonových desek.
Současně s přístavbou proběhla i tolik potřebná celková oprava stávající klubovny, včetně výměny oken v rozhlasové kabině, opravy omítek a obnovy všech nátěrů.
Téměř všechny řemeslné stavební práce (s výjimkou vnitřní elektroinstalace) prováděli členové oddílu lyžování ve svém volném čase, převážně o sobotách a někdy i nedělích.
Rok 2007:
Také v roce 2007 pokračuje trvalá snaha výboru oddílu lyžování i výboru Sokola o zajištění nejvhodnějšího dodavatele nového vleku a hlavně snaha o získání potřebných finančních prostředků na tuto akci.
Koncem zimy proběhlo jednání s možným dodavatelem nového vleku Jaroslavem Vojtěchem přímo v Janských Lázních. Jednání se zúčastnil předseda TJ Mgr. Milan Pospíšil a za oddíl lyžování Ladislav Frýba a Bohuslav Nýdrle. Výsledkem této schůzky bylo, že pokud se nám podaří získat potřebné finanční krytí, dodávka vleku by se mohla uskutečnit. I přes značnou snahu vedení TJ a oddílu lyžování se však potřebné finanční prostředky zatím zajistit nepodařilo.
I když lyžařská sezóna tohoto roku patřila k těm nejméně vydařeným, neztrácíme naději a pokračujeme v přípravách na výstavbu nového vleku. Abychom slpnili všechny podmínky potřebné k uskutečnění našeho plánu, nechali jsme provést geodetické zaměření horní části sjezdovky. V podzimních měsících pak bylo provedeno prořezání vegetace kolem trasy lyžařského vleku i v okolí sjezdovky a u lyžařského vleku vyměněny klínové řemeny.
A lyžařská klubovna se ještě před příchodem zimy dočkala řádného tepelného zaizolování stropu skelnou vatou.
Rok 2008:
Naše naděje na získání finančních prostředků potřebných k zakoupení a vybudování nového lyžařského vleku se nám rozplynuly i v tomto roce po zjištění, že peníze určené na rozvoj lyžařského sportu budou použity na uspořádání MS v klasickém lyžování v roce 2009 v Liberci.
Rok 2011:
Abychom splnili i další podmínku potřebnou k uskutečnění našeho záměru, nechali jsme provést geodetické zaměření horní části sjezdovky i trasy vleku procházející lesními pozemky, což bylo podmínkou k podání žádosti o vyjmutí dotčených ploch z lesních pozemků a jejich převedení na pozemky s trvalým travním porostem. Katastrální úřad v Jičíně tuto změnu provedl na podzim roku 2011.
Toho roku nám ale vysvitla mnohem reálnější naděje na uskutečnění našich plánů. Novopacké zimní středisko Máchovka, jejímž majitelem a provozovatelem je Bruslařský klub Nová Paka, připravovalo podstatné rozšíření a zmodernizování celého areálu zahrnující i výstavbu nových vleků. Ani naši novopačtí kolegové na tom s financováním jejich projektu nebyli moc dobře. Také oni byli závislí na přidělení finanční částky od Městského úřadu. Ve snaze získat alespoň nějakou finanční částku, nabídli nám odkoupení jejich stávajícího vleku typu Tatrapoma (s teleskopickými unášeči) za docela přijatelnou částku.
Závazná nabídka od vedoucího střediska Máchovka p. Bohumila Šmiky nám však přišla až 1. července 2011, kdy již měli od novopackého Městského úřadu odsouhlasenou částku na jejich akci. Během července jsme tedy začali jednat jak na úrovni výboru TJ Sokol Stará Paka, tak i s vedením OÚ ve Staré Pace, abychom si zajistili obnos potřebný k odkoupení novopackého vleku.
Na výborové schůzi TJ Sokol bylo zakoupení vleku odsouhlaseno s tím, že kupní smlouva bude ještě schválena výborem TJ. Výbor oddílu lyžování, za přítomnosti předsedy TJ Mgr. M. Pospíšila a vedoucího Bruslařského klubu v Nové Pace p. Bohumila Šmiky dne 11. července 2011 dohodl podmínky prodeje. Kupní smlouva mezi Bruslařským klubem Nová Paka a TJ Sokol Stará Paka byla záhy potom podepsána.
Ihned následujícího dne započali novopačtí kolegové rozebírat jejich stávající Tatrapomu a následně jsme si ji po částech odváželi do Staré Paky.
K vybudování vleku nám chybělo především stavební povolení, o které nelze požádat bez řádného projektu. Z tohoto důvodu jsme s Láděm Frýbou dne 27.7.2011 navštívili projekční kancelář firmy Michálek s.r.o. v Chrudimi, kde se lyžařské vleky vyrábějí, za účelem zadání projektové dokumentace. Jednání s projektanty bylo neúspěšné a to, mimo jiné, především z důvodu vysoké ceny za vypracování projektu. Ještě tento den byla svolána mimořádná schůze výboru oddílu, lyžování, na které bylo dohodnuto započít zatím alespoň s demontáží obou stávajících vleků a s odstraněním náletových dřevin v trase vleku.
Další den L. Frýba jednal s panem Petrem Udatným z firmy Skiservis Udatný v Rokytnici nad Jizerou. Jednání bylo tentokrát úspěšné. Pan Udatný nám velmi ochotně vyšel vstříc. Slíbil zajištění projektové dokumentace vleku, výpomoc s vytýčením trasy, s vlastní stavbou vleku, s dodávkou chybějících součástí i s uvedením vleku do provozu.
Bylo jednáno i na Městském úřadě v Nové Pace. A to na odboru územního plánování, kde nám kladné písemné vyjádření vystavili bez problémů a na odboru ochrany přírody a krajiny, kde nám vyjádření vystavili až po předložení projektu..p ,pDále byli písemně požádáni správci podzemních inženýrských sítí, ČEZ a Telefonica o vyjádření k poloze kabelů, ale odpovědi se poněkud zdržely, takže se zdržela i naše žádost o vypracování projektu. Ta byla odeslána dne 19. 9. 2011 a hotový projekt jsme obdrželi koncem října 2011. Projektovou dokumentaci však bylo třeba doplnit ještě o několik stavebních výkresů, což bylo objednáno u oprávněného projektanta.
Rovněž byly sepsány a podepsány Smlouvy o právu provedení stavby všemi vlastníky stavbou dotčených pozemků.
První pracovní brigáda se uskutečnila již v sobotu 30. července a další brigády se opakovaly každou další sobotu až do 27. srpna 2011. Za tuto dobu byly demontovány a odvezeny oba staré lyžařské vleky VL-200 a provedeno vyřezání náletových dřevin v trase budoucího vleku. Bylo též upraveno i okolí lyžařské klubovny.
Brigádnických prací se v roce 2011 zúčastnilo celkem 27 členů i příznivců oddílu, kteří zde manuálně a bezplatně odpracovali celkem 253 hodin. Hodiny odpracované při administrativní a organizační činnosti zde nejsou uvedeny a ani nejsou evidovány.
Rok 2012:
Od počátku roku jsme se snažili zajistit si potřebné písemnosti, abychom na jaře mohli začít stavět. Všechno však dopadlo jinak. K vydání stavebního povolení bylo třeba předložit ještě další a další doklady, takže jsme povolení ke stavbě obdrželi až v polovině září.
Nejprve bylo nutné rozebrat a odvozit zemní těleso bývalého nájezdu starého vleku. S tím si hravě poradil objednaný bagr. Potom však bylo třeba provést výkopy pro základy dolní i horní stanice a pro šest traťových podpěr. Do nich pak byly uloženy základové kříže, které byly zasypány vápencovou drtí a zásyp řádně zhutněn vibrační „žábou”. Na takto připravené základy nám autojeřáb osadil stožár dolní stanice a všech šest traťových podpěr. Stožár horní napínací stanice jsme úspěšně vztyčili pouze za pomocí drobné mechanizace: trubkové pomocné konstrukce a řetězového kladkostroje.
Všech osm ocelových stožárů bylo třeba propojit uzemněním a ovládacím kabelem. K tomu bylo třeba vyhloubit více než 400 metrů výkopu. Veliké množství ruční práce nám ušetřil pan Daniel Patka se svým malým pásovým bagrem. Koncem října nás počasí malinko předběhlo a napadlo asi 10 cm sněhu. To pro nás však neznamenalo přerušení práce. Výkopy bylo nutno taky zahrnout a trasu pro vlek řádně zplanýrovat. Také s tím si bagrista poradil a vrchní část výkopu zahrnul radlicí.
Na všech šest traťových podpěr byla připevněna ramena s namontovanými kladkovými bateriemi a vyzdvižena do požadované výšky. Další prací pro autojeřáb bylo vyzdvižení motoru s převodovkou na stožár poháněcí stanice.
Elektroinstalační práce si vzal na starost pan Jaroslav Zlatník se synem. Byla provedena zemní spojka na přívodním kabelu, osazení a připojení elektrického rozvaděče a propojení bezpečnostních spínačů na všech šesti traťových podpěrách.
Jednou z posledních prací na vleku v roce 2012 bylo zapletení a vyzdvižení oběžného lana. S tím nám přijeli pomoct naši rokytničtí kamarádi Petr Udatný a Jarka Čech, bez nichž bychom tuto práci jen těžko zvládali.
Měsíc prosinec se ohlásil novým sněžením. Ještě že jsme zemní práce měli již hotové. Zůstala nám však zdlouhavá práce na žebříku a to sice seřízení všech kladkových baterií.
Rok 2013:
Třebaže jsme se v roce 2012 pustili do práce okamžitě, jak jsme získali stavební povolení, dříve než v lednu 2013 jsme stavbu dokončit nedokázali. Připevněním teleskopických tyčí k oběžnému lanu byl lyžařský vlek v sobotu 12. ledna 2013 prakticky dokončen. Ale to nám ještě zbývalo získat od Drážního úřadu v Praze „Průkaz způsobilosti”, který jsme obdrželi až po provedených revizích.
Vzhledem k tomu, že nový vlek zatím nebyl zkolaudován, nebylo možné jej provozovat pro veřejnost. A tak se na něm jen několikrát svezl správce vleku Láďa Frýba, který prováděl zkušební testovací jízdy, aby vychytal všechny drobné nedostatky a mohli jsme je na jaře odstranit.
Vlastní kolaudace proběhla dne 9. května 2013. Avšak chybělo nám ještě kladné vyjádření od okresních hygieniků. Teprve v červnu, když jsme všechny tyto náležitosti Stavebnímu úřadu předložili, bylo nám předáno kolaudační rozhodnutí. Tím bylo tedy úspěšně završeno naše dvouleté úsilí o vybudování nového lyžařského vleku na Staropackých horách. Na práci se podílelo celkem 27 členů oddílu lyžování TJ Sokol Stará Paka, kteří zde zdarma odpracovali celkem 2 138 brigádnických hodin.
V roce 2013 nám zbývalo provést ještě některé „kosmetické” úpravy: snížení ramen s kladkovými bateriemi, výměna některých vadných součástek a hlavně provedení nátěrů všech stožárů.
I když vlek byl dokončen déle, než jsme původně předpokládali, bylo pro tuto akci uděláno a zajištěno vše co bylo v našich silách a možnostech. Poděkování proto náleží všem sedmadvaceti členům a příznivcům oddílu. Především pak správci zimního střediska Staropacká hora Ladislavu Frýbovi, předsedovi oddílu lyžování Václavu Šepsovi a předsedovi TJ Sokol Stará Paka Mgr. Milanu Pospíšilovi, a to především za jejich organizátorskou činnost. Nelze opomenout poděkování také dalším členům oddílu, kteří též odpracovali značný počet brigádnických hodin. Jsou to páni: P etr Pakosta, Jarka Nypl, Jiří Poličanský, Miloslav Straňák, Zdeněk Pavelka, Bohuslav Nýdrle a další.
Výstavbu lyžařského vleku bychom těžko realizovali bez finanční i technické pomoci Obecního úřadu ve Staré Pace v čele s paní starostkou Věrou Hlostovou. Jí i celému obecnímu zastupitelstvu proto náleží naše poděkování.
Rok 2014:
Třebaže nový lyžařský vlek byl již koncem loňského roku připraven svézt první lyžaře, nestalo se tak. Chybělo nám to hlavní a to byl sníh. Největší příděl sněhu asi 7 cm jsme dostali v prosinci 2013, právě ve chvíli, když jsme navěšovali teleskopické tyče. Od té doby až do jara již nespadla téměř ani vločka.
Na jaře jsme tyče opět odmontovali a uložili do skladu. Protože nám ten provoz na vleku jaksi chyběl, neboť jsme se za celou zimu na klubovně vlastně ani nesešli, uspořádali jsme si na jaře alespoň takovou malou oslavu čarodějnic, s opékáním buřtů.
S příchodem podzimu nám ale opět započaly brigády. Bylo třeba odstranit bujnou vegetaci na sjezdovce a taky větve zasahující do prostoru sjezdovky. Doplnili jsme si zásobu dříví na zimu a provedli i drobné terénní úpravy kolem klubovny. Rovněž bylo třeba několikrát zarovnat louku rozrytou od divokých prasat a rozhrnout vždy nové a nové krtičiny. V neposlední řadě ještě vyměnit olej v převodovce, seřídit správný chod tažného lana a provést další drobnou údržbu včetně zajištění předepsaných revizí.
Rok 2015:
Začátkem ledna 2015 napadla již docela slušná vrstva sněhu. Když byla 6. ledna také úspěšně provedena další povinná revize strojního zařízení i elektrického vybavení našeho vleku, bylo konečně možno vlek vyzkoušet za provozu. Toho se ujal jako první správce vleku Láďa Frýba, který vyzkoušel nejenom vlek, ale také sjezdovku.
A vzhledem k tomu, že se sjezdovka oblékla do „bílého kabátu“, mohli jsme s radostí oznámit veřejnosti, že náš
Tak jsme jezdili od středy 7. do čtvrtka 8. ledna. Večer však přišla obleva a začalo vydatně pršet. Teplota stoupla nad 10 stupňů, což byla pohroma pro naši sjezdovku. Tolik jsme se těšili na příští víkend, jak si po čtyřech špatných sezónách opět zalyžujeme.
Ale bohužel, svatý Petr to měl naplánované jinak. V sobotu, když se na chvilku vyjasnilo, to na sjezdovce vypadalo doslova jako na jaře. Provozování vleku nám bylo dopřáno ještě v sobotu 31. ledna a v neděli 1. února. Právě, když se sjezdovka již začala zaplňovat našimi zákazníky, došlo k malé poruše u horní stanice vleku a provoz musel být zastaven. Přestože závada byla během dvou dnů odstraněna, sníh nevydržel a nedostatečné sněhové podmínky nám již další lyžování nedovolily.
V zimním středisku jsme toho roku ještě, mimo sekání trávy na sjezdovce, což pravidelně provádí jeho správce Láďa Frýba, provedli některé terénní úpravy u dolní stanice lyžařského vleku. Při zkušebním provozu vleku v lednu a únoru jsme zjistili, že nástupní prostor pod tažným lanem je dosti úzký a že je třeba jej rozšířit a prodloužit, aby bylo dostatek místa jak pro lyžaře, tak i pro obsluhu vleku.
Zvětšení prostoru nástupiště bylo provedeno navezením zeminy a následným zplanýrováním. Naložení a dovoz zeminy nám ochotně provedl bývalý aktivní člen oddílu lyžování a náš sponzor Vláďa Pospíšil se svoji mechanizací.
Na podzim jsme opět namontovali teleskopické tyče a čekali na sníh v domnění, že v nastávající zimní sezóně se konečně svezeme.
Rok 2016:
Kýžené sněhové pokrývky jsme se, za celou zimu, bohužel, opět nedočkali. Třebaže, v sobotu 23. ledna 2016, bylo sněhu na sjezdovce již skoro 10 cm, na neposekanou louku to zatím ale nestačilo. Těšili jsme se že, pokud sníh připadne, budeme moci vlek konečně rozjet. Avšak, namísto sněžení přišla další obleva a až do jara jsme na sníh stále jen marně čekali.
Nezbývalo nám tedy nic jiného, než „kotvičky“ zase uložit na své místo a čekat na další zimu.
Aspoň něco jsme ale v tomto roce pro lyžaře udělali. Všechny kotvičky jsme odvezli do Rokytnice nad Jizerou, kde nám je naši kamarádi od Petra Udatného prohlédli, vadné součásti vyměnili a připravili k použití v další zimní sezóně.
Rok 2017:
Nový rok se nám tentokrát představil v celé své zimní parádě. Po mlhavých dnech v závěru minulého roku, se všude vytvořila nádherná jinovatka a do toho vysvitlo slunce. V následujících dnech začalo sněžit a vál dost silný vítr. Po zkušenostech z minulých let, jsme nasazování kotviček odložili do doby, než nám napadne dostatek sněhu. A tak jsme je montovali 5. ledna, když už vrstva čerstvého prašanu dosahovala ke čtyřiceti centimetrům.
Další den, na svátek sv. Tří králů, jsme zahájili zkušební provoz a o víkendu bylo již na vleku plno. Byl to první den, kdy vlek byl zcela vytížen. Při plném zatížení se však projevila skrytá závada, která si vyžádala výměnu obou ložisek motoru a mnoho hodin práce. Díky Václavu Šepsovi, Danu Patkovi a Ladislavu Frýbovi byl vlek zprovozněn již 13. ledna 2017 odpoledne a o víkendu se mohlo opět lyžovat.