3. ročník - 28. června 2014

Pro začátek něco z historie....

Před třemi roky se dva členové našeho lyžařského oddílu rozhodli, že uspořádají zkušební cyklovýlet ze Staropacké boudy (825 m.n.m.) v Rokytnici nad Jizerou do Jizerských hor. A když už do Jizerek, tak proč né rovnou na Smrk (1124 m.n.m.) na nejvyšší kopec těchto hor.

Jak řekli, tak učinili. Obvolali několik kamarádů a známých jak z řad členů oddílu lyžování tak i mimo oddíl s dotazem, co oni na to? Zda je to dobrý nápad a zda by se takové možná šílené akce zůčastnili.

Jejich velice kladné odpovědi a to i od cyklistek, je hodně překvapily. Byla to velká motivace pro to, aby svůj záměr dotáhli do konce.

Smrk 2012

První výlet byl naplánovaný na 30.6.2012 a neoficiálně označen jako nultý ročník hlavně proto, že plně věřili, že akce se bude líbit a budou následovat i ostatní ročníky.

V tomto prvním výletě zpočátku moc nepřálo počasí. Zhruba do 11-té dopolední hodiny pršelo a tak se do sedel vyráželo poměrně pozdě a vzhledem ke ztrátě času se tento rok nepodařilo Smrk pokořit. V Polsku nad Velkou jizerskou loukou jsme obraceli a přes osadu Jizerka a Novou Janovou cestou se vraceli zpět. Během dne se již vyčasilo, nezmokli jsme a délka trasy byla přibližně 62 km s nasčítaným převýšením asi 1370 m.

Smrk 2013

O rok později byl uspořádán 29.6.2013 druhý nultý ročník. Vše od samého rána probíhalo bez problémů a tak se i vysněný Smrk (1124 m.n.m.) podařilo zdolat. Délka trasy již byla asi 76 km s nasčítaným převýšením přibližně 1580 m.

Smrk 2014

Ročník 2014 byl opět nazván nultým, ale ve skutečnosti byl již třetím. Již tradičně byl pořádán o posledním červnovém víkendu, tedy 28.6.2014. Každý rok se této akce účastní více cyklistů a povědomí o dobývání Smrku stále stoupá.

Letošního ročníku se zúčastnilo 16 cyklistů a z toho rekordní počet čtyř cyklistek. Za což jsme velice rádi a je vidět, že tyto vejlety nejsou jen chlapská záležitost a rádi vidíme mezi námi i ty hezčí tváře.

Na chalupu se účastníci sjíždí již od pátka večer. U ohně opečeme buřty, prokonzultujeme nadcházející trasu, probereme kde kdo byl, co v uplynulém roce v sedle navštívil a uložíme se do kanafasu. Ráno do 9:00 přijedou ostatní, kteří nemohli přijet v pátek a po přivítání se velí „Do sedel”.

Po ranním dešti nás na kolech v 9:30 vyrazilo pouze 15. Petr Pakosta bohužel ze zdravotních důvodů nemohl do sedla usednout a tak jako správný zakládající pořadatel hlídal chalupu a během dne se nám zasloužil o vynikající večeři. Během hlídání navařil velký prádelní hrnec vynikající gulášovky, takže po návratu z cest před 20:00 jsme měli o doplnění vyježděných kalorií postaráno. Nakonec stačilo na závěr polívku zalít zrzavým mokem a doplnit kalíškem něčeho ostřejšího a byli jsme navýsost spokojeni.

Z občasného dopoledního cáknutí se nakonec vyklubal krásný den a za příjemné teploty kolem 20°C jsme bez zmoknutí absolvovali celou trasu asi 77 km s nasčítaným převýšením asi 1560 m. Trasa byla zvolena téměř stejná jako v roce 2013 až na drobné odchylky. Všichni cyklisté ujeli celou trasu bez problému. Nepotkal nás žádný úraz ani v náročnějším terénu polské strany a všichni jsme ve zdraví dojeli na chalupu na úžasnou teplou gulášovku.

Zhodnocení celého dne proběhlo za večerního veselení a všichni si pochvalovali připravenou trasu a zvládnutou organizaci celého výletu. Nakonec jsme spokojeně unaveni po půlnoci zalehli do hajan.

Zde naleznete grafické zobrazení tras na Smrk.

4. ročník - 28. června 2015

Již počtvrté se poslední červnový víked uskutečnil tradiční cyklo výlet ze Staropacké boudy v Rokytnici nad Jizerou na Smrk (1124 m.n.m.), nejvyšší kopec Jizerských hor.

Předpověď počasí na tento víkend nebyla pěkná, dalo by se říci, že byla spíše tragická. Meteorologové nám předpověděli sobotu jako nejhorší den týdne. Téměř trvalý déšť a místy, hlavně na horách bouřky. Vzhledem k této předpovědi jsme očekávali hodně špatnou účast. Přesto pořadatelé v pátek 27.6.2015 k večeru vyrazili na Staropackou boudu s nákladem potravin a tekutin a zde s napětím očekávali příjezd cyklistů na kolech.

Obloha byla podmračená, ale bez deště. Jaké bylo naše překvapení, když na boudu ještě za světla dorazilo sedm cyklistů.

Všechny hosty jsme s radostí přivítali. Venku už hořel oheň na opékání buřtů k večeři a tak jsme se pustili do kuchtění. Bohužel jsme je téměř nestihli na ohni ani otočit a už začínalo pršet. Již za deště jsme je dopekli a utíkali se schovat do boudy.

Evidentně se předpověď začínala plnit. V noci bylo několik silných dešťů a v nás byla malá dušička. Ráno nepršelo a my jsme s obavami sledovali silně zataženou oblohu. Před devátou hodinou nás čekalo další, tentokrát milé překvapení. Na boudu dorazil na kole Honza Malinský, čímž nám udělal velkou radost. I s pořadateli nás tedy bylo dvanáct. Obloha zatím držela, voda nepadala, tak jsme rozhodli, že jedeme. Vždycky se přeci můžeme vrátit. Jen Eva Pakostová se necítila zdravotně v pořádku, tak zůstala na boudě.

Jedenáct nás osedlalo bicykly a vydalo se na trasu vstříc nepohodě. Trasa byla známá a od předchozích ročníků se příliš nemění. Z boudy jsme zvolili hned poměrně prudký kopec a vyjeli na vrcholové cestě nad boudou. Odtud nás čekal tradiční sjezd lesní pěšinou ke Kládovce. Dále jsme pokračovali klasicky Kládovkou přes Krakonošovu snídani, křižovatku Pod Voseckou boudou, Terexem na celnici v Novosvětském průsmyku. Na kiosek na hranicích jsme se těšili na zasloužené pivko. Bohužel kiosek byl zavřený a tak jsme bez odměny pokračovali dál přes polské Jakuszyce, osady Orle a Górzystów, Polanu Izersku a po telegrafní cestě na Smrk. Plánovaného cíle jsme dosáhli kolem 14-té hodiny. Duch hor k nám byl příznivě nakloněn, tak jsme za celou cestu na Smrk ani nezmokli. Pouze dvakrát drobně cáklo na několik minut a nebyli jsme ani mokří.

Pod rozhlenou na Smrku nás bylo všech jedenáct včetně Marka Pilaře, kterému je teprve 8 let. To byl náš hrdina dne, že bez reptání zvládl cestu na Smrk. Ze Smrku se s námi už nevracel a se svým tátou Pavlem pokračovali do Hejnic a odtud vlakem domů do Nové Paky.

My ostatní jsme dle plánu jeli dál přes Předěl, Jizerku, Martinské údolí, Harrachov, Janovou cestou na Studenov a nakonec na Staropackou boudu. Před Studenovem začínalo drobně pršet, tak jsme přišlápli a pospíchali domů. Po 80 km jsme na boudu dorazili před dvacátou hodinou.

Na boudě na nás čekala Eva Pakostová s vynikající polévkou, kterou během dne připravila. Během jídla jsme se od Evy dozvěděli, že se byla projít a během cesty pořádně zmokla. S plným žaludkem jsme začali hodnotit jednotlivé části uplynulého dne a všichni jsme se shodli na tom, že se výlet povedl. Měli jsme velké štěstí, že jsme celý den projeli víceméně bez deště.

Ještě před polévkou se s námi rozloučili Karel Pakosta a Adam Sládek, kteří pospíchali domů. Bohužel se nemohli zdržet, protože doma na ně čekaly další povinnosti.

V neděli 28.6.2015 dopoledne to venku vypadalo mnohem lépe. Dokonce se začínalo klubat sluníčko. Po opožděné snídani jsme se rozhodli, že nepojedeme rovnou domů, ale ještě se podíváme na kopec. Nohy nás sice bolely, šlapat se nám moc nechtělo, ale přesto jsme se vydali do Staré Paky přes Dvoračky, úbočím Vlčího hřebene, přes Rezek, Jilemnici, Martinice, Studenec, Karlov do Stará Paky. Závěrečné zhodnocení jsme provedli po 39 km u pivka na zahrádce Hospůdky Na Lajně ve Staré Pace.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem zúčastněným za statečnost, že se nezalekli počasí a přijeli nás podpořit. Také jim patří obdiv za jejich sportovní výkony. Konkrétně bych poděkoval Evě a Petrovi Pakostovým, Karlovi Pakostovi, Janě a Vaškovi Šepsovým, Petru Vanclovi, Adamovi Sládkovi, Martinovi, Pavlovi a Markovi Pilařovým, Honzovi Malinskému a Jirkovi Drahoňovskému.

Zde naleznete grafické zobrazení tras na Smrk.

5. ročník - 25. června 2016

Poslední červnový víkend se uskutečnil tradiční cyklo výlet ze Staropacké boudy v Rokytnici nad Jizerou na Smrk (1124 m.n.m.), nejvyšší kopec Jizerských hor.

Na tento výlet jsme se velice těšili. Zvláště, když dle dlouhodobé předpovědi mělo být slunečno a teplo. Jako pořadatelé jsme v pátek 25.6.2016 odpoledne vyrazili na Staropackou boudu s nákladem potravin a tekutin. Připravili jsme ohýnek, narazili soudek a očekávali příjezd dalších cyklistů.

Do večera nás bylo třináct a jeden pes. Ten samozřejmě na Smrk nejel, ale hlídal se svým páníčkem Staropackou boudu.

Po přivítání všech hostů jsme zasedli k ohýnku a za stálého klábosení jsme opékali různá masa a uzeniny a ochutnávali zrzavou vodu ze soudku, proloženou něčím ostřejším na podpoření chuti. Byl velice teplý večer a tak jsme vydrželi klábosit do pozdních nočních hodin. Prostě dokud tekla zrzavá voda.

Ráno nás přivítalo jasným sluncem a teplem, které kolem deváté hodiny dosahovalo téměř 20°C. Nasnídali jsme se, převlékli do cvičebního a připravili se na odjezd. Na boudě zůstal jen Petr Pakosta, který nebyl zdravotně v pořádku se svým čtyřnohým kamarádem Donem Pakostou a společně hlídali boudu.

Dvanáct nás osedlalo své bicykly a po deváté hodině jsme vyrazili do stěny - a to doslova. Trasa byla známá a od předchozích ročníků se příliš se neměnila. Z boudy jsme zvolili hned poměrně prudký kopec a vyjeli lesem na vrcholovou cestu nad boudou. Odtud nás čekal tradiční sjezd lesní pěšinou ke Kládovce. Dále jsme pokračovali klasicky Kládovkou přes Krakonošovu snídani, křižovatku Pod Voseckou boudou, Terexem na celnici v Novosvětském průsmyku. V kiosku na hranicích jsme se těšili na osvěžující orosené pivo v kiosku. Hlavně, aby neměli zavřeno. Kiosek byl ale otevřený a tak jsme si zde mohli dopřát zaslouženou odměnu. Z celnice jsme pokračovali dál přes polské Jakuszyce, osady Orle a Górzystów, Polanu Izersku a po telegrafní cestě jsme stoupali na Smrk. Cestou jsme ale asi něco provedli a Duch hor se na nás začínal zlobit. Již při stoupání telegrafní cestou bylo z dálky slyšet první bublání blížící-se bouřky a za Smrkem se začaly kupit bouřkové mraky. Plánované kóty Smrk 1124 m.n.m. jsme dosáhli kolem 14:30 hod., stále ještě za slunečného počasí. Mraky ale byly čím dám větší a hrozivější. Dopřáli jsme si krátkého odpočinku na jednu sušenku, udělali společnou fotku a vyrazili na zpáteční cestu. To už se i slunce schovalo a bublání přešlo do stále silnějšího hřmění.

Při klesání k Nebeskému žebříku se objevily první velké kápance a bouřka se přihnala přímo nad nás. Byli jsme ztraceni. Nezbylo nám nic jiného než stáhnout hlavy mezi ramena a přidat ve šlapání. Nebylo se kde schovat. Chvíli jsme se zkoušeli schovat se pod smrkem. Žel, ten smrk pod Smrkem nám moc nepomohl. Tak jsme pokračovali dál za obrovského lijáku, krup, hromů a blesků přímo nad námi. Proudy vody nám stékaly do úžlabí zakončení zad a stříkaly z bot.

Po asi 6.5 km jsme se dostali z bouřky na křižovatku Předěl kde už nepršelo, začalo vykukovat sluníčko a našemu trápení s deštěm byl konec. Nálada stoupla nejméně o 200% a když jsme se tak po sobě podívali, tak jsme se všichni rozesmáli, jak jsme vypadali. Nebyla na nás niť suchá, jen v puse jsme měli sucho jak jsme hnali před bouřkou. Sluníčko zase začalo svítit. My pokračovali dál na Jizerku a těšili jsme se jak si dáme jedno pivko na zahřátí. Tento sen se nám splnil na Jizerce v Pešákovně, kde jsme se také nadlábli výborných borůvkových knedlíků. Seděli jsme venku na sluníčku a postupně osychali. V dálce stále bouřilo, ale my jsme se již nenechali rozhodit.

Z Jizerky to již byla pohodová jízda přes Karlovský most nad Jizerou, opět přes polskou osadu Orle a Harrachovské nádraží do Harrachova k lanovce. Né, lanovkou jsme nejeli, jsme přece zdatní staropačtí sportovci. Jen jsme se tam stavili v Pivnici U Krtka na zaslouženou odměnu za celodenní šlapání. Po krátkém zhodnocení jsme vyrazili Harrachovem k Restauraci Lesní Zátiší, přejeli most a závěrečným trhákem po nově upravené cestě vystoupali nad Staropackou boudu. Následoval už jen sjez k boudě - ten samý, kterým jsme ráno stoupali vzhůru.

Na boudě na nás čekal Petr Pakosta s vynikající polévkou, kterou během dne připravil. S plným žaludkem jsme začali hodnotit jednotlivé části uplynulého dne a všichni jsme se shodli na tom, že i když jsme šíleně zmokli, tak se výlet povedl a díky ostatním krásným zážitkům si na vodu už nikdo ani nevzpoměl.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem zúčastněným za statečnost, že v dešti nepropadli trudomyslnosti a statečně zvládli nástrahy počasí. Také jim patří obdiv za jejich sportovní výkony. Vždyť jsme ujeli 76 km náročným terénem a nastoupali 1680 výškových metrů. Konkrétně bych poděkoval Evě, Kátě a Petrovi Pakostovým, Karlovi Pakostovi, Janě a Vaškovi Šepsovým, Jarkovi Nyplovi, Petru Vanclovi, Danovi Frýbovi, Radkovi Fišerovi, Pavlovi Pilařovi, Pavlovi Červenému a Pavlovi Dědkovi.

Zde naleznete grafické zobrazení tras na Smrk.

6. ročník - 1. července 2017

Letos jsme na Smrk v Jizerský horách nejeli tradičně poslední červnový ale až první červencový víkend. Toto neplánované rozhodnutí nás bohužel připravilo o pěkné počasí uplynulých týdnů. O tom ale až později.

Předpověď počasí nebyla příznivá, ale přesto jsme se na tento vejlet těšili. Předpověď se samozřejmě odrazila i na zájmu o tuto porci kilometrů na kole v horách. Od zveřejnění pozvánky na vejlet jsem zaznamenal pouze dva nebo tři dotazy s možnou účastí. To nevypadalo moc dobře.

Jako pořadatelé jsme se přesto v pátek 30.6.2017 odpoledne vydali na Staropackou boudu s nákladem potravin, troškou tekutin a kopcem elánu. Připravili jsme ohýnek a očekávali příjezd tří nahlášených cyklistů. Ze tří nakonec přijeli jen dva. A i to nás vzhledem k nepříznivé předpovědi počasí potěšilo.

Večer nás bylo na boudě sedm a jeden pes. Ten samozřejmě na Smrk nejel, ale hlídal se svým pánem a paničkou Staropackou boudu.

K večeru bylo celkem jasné, že nás již více nebude. Usadili jsme se venku k připravenému ohýnku. Pořadatelé přivítali učastníky ohnivou vodu a vlídným slovem plným nadějí pro následující den. Povídali jsme si venku u ohýnku při opékání uzenin a ochutnávání dovezených zrzavých tekutin. Při postupném ochlazování se objevili první kapky, které nás zahnaly do studené chalupy. Zatopili jsme a chlad jsme zaháněli vítací irskou ohnivou vodou dokud nebylo vidět na dno. Venku krápalo jen chvilku a my se mohli opět usadit u ohýnku. V noci nás několikrát probudilo bubnování deště do střechy. No to bude vejlet, kdo ví jak bude ráno?

Ráno 1.7.2017 nás přivítalo podmračeným a temným nebem. K dešti nebylo daleko. Nasnídali jsme se z přivezených zásob. "Chlapi (to jsem řekl i ženskejm, tedy ženský)!!! Zatím neprší, tak jedem. Kdo má blatníky tak neprohloupí."

Na chalupě zůstali Eva a Petr Pakostovi se svým hlídačem Donem Pakostou. Společně hlídali chalupu, deštivé mraky a přivolávali sluníčko.
Na trasu letošního přejezdu vyrazili Jana a Vašek Šepsovi, Petr Vancl, Ondra Rozporka a Dan Frýba. Původně plánovaná trasa byla všem známá, ale při startu padlo demokratické rozhodnutí, že letos bude vše závislé na počasí a od toho se bude naše cesta odvíjet.
Již netradiční byl start směrem ke Studenovu. V prvním stoupání nás dohonily první mráčky a první deštík. Ale nejsme z cukru a tak jsme pokračovali statečně dál k Harrachovu Janovou cestou. Nad Harrachovem na sjezdovce pod Čerťákem jsme se pokochali pohledem do dáli směrem ke Smrku. Mraky se rozestoupily, viditelnost byla celkem dobrá. "Smrk je támhle v dáli na horizontu pod těma dešťovejma mrakama!" Pak jsme sjeli Janovou cestou do Harrachova. První zastávkou byla ochutnávka pravého harrachovského piva ze sklárny. "František" všem tuze chutnal. Od sklárny na celnici jsme jeli po červené turistické trase lesem. Cesta byla příjemná a to bez aut, kamionů a motorek. Kiosek na celnici jsme ovšem nemohli minout. Byl otevřený a někteří z nás museli doplnit vypocené tekutiny. Zde jsme se také dohodli na následující trase. Protože se kolem Smrku čerti ženili a všichni účastníci již na rozhledně byli, padlo rozhodnutí že se tentokrát o tento cíl pokoušet nebudeme. Celej vejlet pojmeme jako poznávací. Prostě vyrazíme po trasách a cestách, kde většina cyklistů ještě nejela a dokonce ani nebyla.

Z celnice jsme pokračovali dál do polských Jakuszyc. Tady jsme zvolili opět jinou trasu Polskem na křižovatku "Rozdroże pod Cichą Równią" (943 m.n.m.). Na Orle se z křižovatky nejelo nejkratší cestou, ale pokračovali jsme rovně po zimních běžeckých stopách. Po asi 1,5 km jsme odbočili vlevo a vychutnali si i cyklo cestu přes rašeliniště. Ale nemuseli jsme se brodit, přejeli jsme přes dřevěnné lávky a občas jsme přetlačovali bycikly přes schody a kameny. Ale byla to parádní cesta po které zatím většina z nás nejela. Po příjezdu na Velkou jizerskou louku jsme vzhledem k blížícím se dešťovým mrakům již nepokračovali na Gorzystów, ale vraceli jsme se zpět na Orle. Prní kapky deštíku nás dohonily ještě před Orle. Zatímco jsme si na Orle v suchu vychutávali polévku a točené polské pivko, venku se rozpršelo. Deštík to byl vydatný. Když jsme opět vyjížděli na trasu bylo po dešti. Počasí rozhodlo, že se již nebudeme na vrškách zdržovat a vyjeli jsme z Orle vpravo nad řekou Jizerou směrem k Harrachovu. Cesta lesem byla příjemná, ale opět nás dohonily mráčky. Tedy on to byl větší mrak s větším množstvím vody - takže jsme oblékali pláštěnky.

Cesta to byla ale pohodová přes Harrachovské nádraží do Harrachova pod lanovku. Na tomto místě jsme samozřejmě nemohli minout zastávku v Pivnici u Krtka. Při sezení venku u zlatavého moku Dan Frýba při pohledu na rozjetou lanovku nevydržel a rozhodl se, že se nechá vyvést na Čerťák a na chalupu dojede samostatně. Ostatní ještě chvíli poseděli a ještě za sucha vyjeli směrem přes Rejžoviště k Restauraci Lesní Zátiší. Tam nás ale počasí opět donutilo k zastávce. Přihnala se bouřka se spoustou vody. Byli jsme rádi, že jsme schovaní v suchu restaurace. Po rozfoukání mraků nám sluníčko ukázalo cestu směrem vpravo přes most na závěrečné stoupáníčko po upravené cestě nad Staropackou boudu. První šlápnutí do pedálů některým zrychlila další, která se k nám přece jenom vrátila. Na závěr nás proudy vody potrápily. Ale byla to závěrečná cesta, kterou všichni zvládli. Někteří - Ondra s Váškem vydupli stoupání v pedálech a zaslouží si pochvalu za sportovní výkon. Zbývající účastníci Petr s Janou došli po svejch. Ale všichni závěrečný kopec zvládli dle svých sil, i když hromy a blesky lítaly kolem a déšť se spustil z plných konví.

Na boudě na náš čekali všichni tři Pakostovi s horkou gulášovou polévkou. První, kdo dojel do cíle, byl samozřejmě Dan Frýba. Ten bouřce s předstihem ujel od lanovky na Čerťáku přímo na chalupu ještě za sluníčka. Když zbývající cyklovýletníci dorazili, byl Dan už vyvoněný po velké koupeli ve vaně, převlečený do suchého a najedený.
Z ostatních v cíli na boudě kapala voda a odpadávalo krkonošské bláto. Pláštěnky nám v bouřce příliš nepomohly - nebyla na nás nitka suchá.

Sportovní výkony letos nebyly takové, jako v předešlých ročnících. Ale i tak to stálo za to! Projeli jsme totiž cesty, kde jsme ještě nikdy nebyli.

Zde naleznete grafické zobrazení tras na Smrk.

7. ročník - 23. až 24. června 2018

V sobotu 23.6.2018 uspořádal Oddíl lyžování sedmý ročník cyklo výletu na nejvyšší kopec Jizerských hor Smrk (1124 m.n.m.).

Po téměř dvou měsících krásného letního počasí s teplotami často překračujícími 30 stupňů nebyla přepověď na náš víkend nijak růžová.

Zatažená obloha, častý déšť a teplota neměla v horských partiích dosahovat ani 15 stupňů a kolem Jizerky ani 10 stupňů. To, co meteorologové předpověděli, to se jim konečně a pro nás bohužel, povedlo. Však se dočtete v dalším textu, jak jsme dopadli s naším výletem.

Sraz cyklistů byl plánován na pátek 22.6.2018 od 18:00 hodin na Staropacké boudě v Horní Rokytnici nad Jizerou. I přes špatnou předpověď počasí jsem měl informace, že by účast nemusela být až tak špatná. Někteří se na boudu dopravili auty i se svými bicykly jiní po vlastní ose. Já jsem byl členem skupiny čtyř bikerů, kteří se rozhodli na boudu dojet ze Staré Paky na svých strojích. Bagáž nám do hor samozřejmě dopravila manželka autem, tak jsme mohli jet na lehko.

Sraz nás čtyř mušketýrů byl v 16:00 hodin v Hospůdce Na Lajně ve Staré Pace. Krátce po tom, co jsme se sešli a připravili se k odjezdu, začalo celkem silně pršet a teplota začala klesat. My jsme zůstali uvězněni u výčepu. Ano, říkáte si, tam to neměli tak špatné, ale s vidinou necelých 40 km se slušným převýšením to není zrovna nejlepší začátek. V jednu chvíli déšť ustal a my se plni elánu začali strojit k odjezdu. Než jsme se oblékli, tak svatý Petr opět otevřel ventily a začal kropit. Naše věznění pokračovalo. Dokonce jsme přes výlohu ve vodní tříšti a kalužích zahlédli naše auto, které právě projíždělo Starou Pakou na Staropackou boudu a my ještě stále pobývali Na Lajně. Kolem 17:30 hodin se déšť uklidnil a nám se konečně podařilo opustit Starou Paku a vyrazit směrem Horní Rokytnice nad Jizerou. Původní záměr si cestu zpestřit nějakými zajížďkami jsme rychle opustili a jeli klasicky po silnici přes Roztoky u Jilemnice, Jilemnici, Hrabačov a Víchovou. Při mírném klesání Víchovou se proti nám blížila velká bílá až šedá stěna plná vody sahající na zem. Vzdálenější lesy na protilehlém svahu už nebyly vidět. Hned jsme začali hledat úkryt, který se nám naskytl v blízkém bistru u silnice uprostřed obce. Tam jsme dojížděli již za začínajícího deště. Seskákali jsme z bicyklů a rychle se schovali pod střechu. Krátce na to se spustil hrozný lijavec doprovázený krupobitím. Bistro "Na Habeši" bylo tedy naší záchranou a my tam počkali až se slota přežene. Až když se živly uklidnily jsme pokračovali dál tentokrát již bez deště až na Staropackou boudu. Tam jsme dorazili krátce po 20:00 hodině. I přes špatné počasí můžu říct, že jsme cestu tak vykličkovali a projeli ji téměř se suchými zády.

Po našem příjezdu dorazila ještě dvě auta a na kole přijel Ondra Černý z Jablonce nad Nisou. A to už jsme byli všichni - celkem 11 cyklistů:
Jiří Grafek, Ondřej Rozporka, Petr Vancl, Petra Straňková, Vlasta Sucharda, Dan Frýba, Ondřej Černý, Lukáš Jaroš, Bára Jarošová, Jana Šepsová a Vašek Šeps.
Ještě jsme věděli o dvanáctém bikerovi, který se k nám má připojit až v sobotu a tímto sportovcem byl Pavel Červený z Roškopova.

Večer jsme všichni poseděli trochu déle a diskutovali nad následujícím dnem, o kterém předpověď počasí opět neříkala nic pozitivního. K žádnému výsledku jsme nedošli a rozhodnutí jsme tedy nechali na ráno příštího dne a na aktuálním stavu počasí.

V noci na sobotu celkem vydatně pršelo, ale před svítáním déšť ustal. Ráno po snídani jsme rozhodli, že když neprší tak jedeme a uvidíme, co nás potká na trase. Plánovaný odjezd v 9:00 hodin se opět nepodařilo splnit a vyjeli jsme až před 10:00 hodinou. Teplota při odjezdu byla 7 stupňů. Trasa byla klasická a osvědčená. Lesní cestou nad Staropackou boudou na hřebenovou cestu od Ručiček a sjezd pěšinou na křižovatku Ručičky-Kládovka. Dále Kládovkou po asfaltu až na Krakonošovu snídani. Zde se od nás oddělila ďučata (Petra Straňková, Bára Jarošová, Jana Šepsová), která se rozhodla jet trochu snadnější cestou kolem Mumlavy přes Harrachov na bývalou celnici, kde jsme se měli opět sejít.

Ostatní cyklisté stoupali z Krakonošovy snídaně na křižovatku pod Voseckou boudou a dále Terexem na bývalou celnici. Počasí na Kládovce i cestou Terexem bylo bez problémů a dokonce občas svítilo i sluníčko. Na celnici jsme čekali na ďučata. Během čekání nám volal Pavel Červený z Polska, že je asi 1 km za chatou Górzystów a začíná stoupat ke Smrku.

Nemohli jsme se dočkat a čekání se nám zdálo již podezřele dlouhé a tak jsme pokračovali dál. Po hlavní silnici jsme museli přejet do polských Jakuszyc, kde jsme odbočili na lesní asfaltku směr Orle. Jen jsme vjeli do Polska, tak začalo mžít a voda postupně přidávala až dosáhla regulerního deště. Rychle jsme dojeli na Orle a schovali se uvnitř boudy. Koupili jsme si jídlo a čekali. Během občerstvení zazvonil telefon, že naše cyklistky jsou na celnici a budou pokračovat dál na Orle. Drželi jsme jim stůl a čekali až přijedou. Cestu na Orle absolvovaly také za mžení, ale silný déšť ustoupil. Ďučata měla v plánu v tomto počasí na Smrk nepokračovat, ale odbočit pod Orle kolem Graničníku a přes Karlovský most vystoupat na Jizerku a tam na nás počkat. K tomuto plánu se ještě připojil Petr Vancl.

My ostatní jsme z Orle za mrholení pokračovali dál odhodlaní dobýt Smrk. Bohužel mžení se hned po odjezdu začalo měnit ve stále silnější déšť až lilo jako z konve. Voda nám tekla úplně všude, tekla žlábkem prodloužení zad a stříkala z bot. Takto promočení a při teplotě kolem 7 stupňů nás odhodlání začalo rychle opouštět. Po 5 km u chaty Górzystów jsme se rozhodli, že nemá smysl pokračovat dál a koledovat si o nastydnutí. Ostatně v deštivých mracích sahajících až k zemi nebyl vidět ani blízký les natož Smrk, který je z tohoto místa jinak krásně viditelný. Otočili jsme bicykly a vraceli se zpět na Orle. Tam jsme se již nezastavovali, pouze zavolali ďučatům na Jizerku, že se vracíme na Staropackou boudu a ať na nás nečekají a jedou zpět svojí trasou.

Pak již měl výlet rychlý spád. Za deště jsme se nikde nezastavovali a přes Mýtiny, Harrachov - nádraží, Harrachov a chatu Lesní zátiší jsme dojeli až na Staropackou boudu. Rychle jsme se svlékli, vyždímali vše co vyždímat šlo, zatopili v kamnech a začali vařit polévku pro ostatní účastníky zájezdu, kteří se určitě vrátí prochladlí na boudu.
No a co se dělo na Jizerce? Ďučata a Petr Vancl čekali v restauraci Panský dům, kde se k nim připojil Pavel Červený, který se právě vracel ze Smrku a jako jediný ho tedy dokázal pokořit. Jejich trasa z Jizerky pak pokračovala zpět přes Mořinu, Martinské údolí, Harrachov - nádraží, Harrachov a také přes Lesní zátiší na Staropackou boudu. Když dorazili, byli jsme velice rádi, že jsme opět všichni pod jednou střechou a nikomu se nic nestalo. Večer probíhal samozřejmě při všeobecné diskuzi o uplynulém dni a prožitých mokrých zážitcích.

Po nedělní snídani začal úklid boudy a poté nastalo postupné rozprchnutí účastníků zájezdu k domovům. Páteční cyklisté jeli domů opět na svých strojích.

Při celkovém hodnocení nemůžu letos napsat, že se výlet podařil. Již podruhé za sebou se nám nepodařilo na Smrk dojet. Počasí je snad čím dál horší a letos bylo nejhorší za celou sedmiletou historii. I přes tyto podmínky se ale podařilo nějaké kilometry ujet a nějaký sportovní výkon podat. Nejdelší trasu 62 km urazil Pavel Červený, kterému se jako jedinému podařilo podívat se na rozhlednu na Smrku. My, kteří jsme nedojeli a otáčeli na Górzystówu jsme ujeli asi 59 km. No a ďučata se pochlapila a urazila asi 52 km. Všichni zúčastnění si samozřejmě zaslouží velkou pochvalu za ujeté kilometry, ale hlavně za odvahu, se kterou se pustili do této akce i přes tak špatnou předpověď počasí.

No a co dál?
Dál žijeme v naději, že snad další ročník 2019 se nám konečně opět podaří Smrk zdolat jako v několika předcházejících ročnících.

Zde naleznete grafické zobrazení tras na Smrk.

8. ročník - 28. až 30. června 2019

Již po osmé byl Oddílem lyžování na 29.6.2019 naplánován cyklo výlet ze Staropacké boudy v Rokytnici nad Jizerou na Smrk (1124 m.n.m.) v Jizerských horách.

Několik týdnů před naplánovaným termínem výjezdu panovalo v našem kraji letní slunečné počasí bez dešťů s tropickými teplotami přes 30 stupňů. I předpověď na poslední červnový víkend neměnila ráz předchozího počasí.

Vše nasvědčovalo tomu, že se nám konečně po dvou nezdárných letech podaří Smrk pokořit. Moc jsem se těšil na pěknou akci i na silnou účast cyklistů. Těsně před akcí muselo několik nahlášených cyklistů svoji účast z různých osobních a zdravotních důvodů odvolat. Jinak by byla plná bouda. Nakonec 12 odvážlivců nebyla až tak silná účast ale přesto docela slušná. O tom ale později.

Sraz byl tradičně v pátek 28.6.2019 od 18:00 hodin na Staropacké boudě. Každý se musel na boudu dostat jak může. Dan Frýba přijel na boudu autem stejně jako Vašek a Jana Šepsovi. Dalších pět cyklistů přijelo postupně během pozdního odpoledne a večer po vlastní ose na kolech. Jmenovitě Petr Vancl, Roman Hejl, Jirka Grafek a Jirka Kučera. Jako poslední dojel na boudu v 22:30 za pomocí čelovky Radim Karel. Tak nás bylo osm odvážných připravených na sobotní start. Říkáte si kde jsou ti další čtyři do výše zmíněných dvanácti. To vysvětlím hned. Ještě byli nahlášeni Šárka Haklová, Pavel „Berry“ Hakl, Eliška Hornichová a Radek Landfeld, kteří v pátek nemohli přijet na boudu a tak jeli v sobotu vlakem do Jakuszyc a sraz jsme domluvili na trase u polské chaty Górzystów. To je celkem těch 12 bikerů.

Večer jsme chvilku poseděli, probrali trasu následujícího dne a potvrdili start do etapy na 9:00 hodin. Vzhledem k tomu, že z 12 účastníků bylo 8 nováčků, kteří na Smrku na kole ještě nebyli, byla zvolená trasa ta nejsnadnější a pro nás již klasická. Jinak jsem měl připravenou trasu jinou, aby staří cyklobardi nemuseli na Smrk jezdit stále po stejné cestě. Teplota večer a v noci naznačovala, že počasí v sobotu bude pěkné a slunečné.

Sobotní ráno bylo krásné a slunce svítilo. To přispělo k tomu, že se bouda probudila brzy a všichni byli včas připraveni vyrazit. V klidu jsme posnídali z vlastních zásob, sundali kola ze stojanu (bidlo za barákem) a postavili se na start. Když zazněl startovní povel byl jsem překvapen, že je teprve 8:50 hodin. To bylo snad poprvé co se start na devátou podařilo splnit.

Jak jsem již psal trasa byla klasická. Od boudy jsme vyrazili směr Ručičky a hned nad zatáčkou jsme odbočili vlevo na svážnici a vyjeli na vrcholovou asfaltku Janovy cesty. Dále zkratkou na křižovatku Krakonošovy cesty s Kládovou cestou a po Kládové cestě až na Krakonošovu snídani. Zde se s námi rozloučila Jana Šepsová, která nechtěla jet Terexem a zvolila cestu podél Mumlavy a Mumlavského vodopádu, kolem harrachovské sklárny a po Staré celní cestě na celnici, kde na nás asi čtvrt hodiny čekala.

My ostatní jsme z Krakonošovy snídaně vystoupali na odbočku Pod Voseckou boudou a houpačkami Terexu dojeli také na celnici, kde na nás čekala Jana. Zde se již tradičně občerstvujeme pivem koupeným v místním stánku, ale letos tomu bylo jinak. Jana na nás celou cestu myslela a v Harrachově nám koupila plasťáka výborného Františka z místního harrachovského pivovaru ve sklárně. Stánek se tedy nekonal a všichni jsme si pochutnali na výborné šestnáctce.

Z celnice jsme již dále pokračovali všichni bez zastavení přes polské Jakuszyce, osadu Orle až k chatě Górzystów, kde jsme se dle plánu setkali se zbývajícími bikery. Uzrál čas na oběd a tak jsme se chvíli zdrželi a najedli se. Do závěrečných asi 10 km k dobytí Smrku jsme po jídle vyrazili v plné sestavě dvanácti cyklistů. Z Górzystówu jsme ostřeji stoupali po lesní asfaltce až na místo zvané Polana Izerska (965 m.n.m.) a zde odbočili vlevo na červené značení a po Telegrafní cestě stoupali již mírně až do horského sedla. Po krátké přestávce, abychom se dali dohromady, jsme odbočili opět vlevo a po kamenité, silně rozbité a nesjízdné cestě tlačili kola. Asi po kilometru tlačení do kopce jsme nasedli a státní hranici před Smrkem jsme podruhé překročili v sedle a na Smrk nám zbývalo posledních asi 500 metrů. Smrk jsme dobyli po asi 41 kilometrech v 13:40 hodin.

Po dvou letech se nám opět podařilo splnit plán výletu a čekal nás návrat zpět na Staropackou boudu. Trasa byla opět klasická kolem Nebeského žebříku přes Předěl kolem Quare a po Jizerské silnici do osady Jizerka. Po dosažení Jizerské silnice na nás čekalo překvapení v podobě Jarky Nypla, který nám přijel naproti aby nás podpořil. Pak nás provázel až na Jizerku. Hned na kraji Jizerky jsme se zastavili na jídlo v Pešákovně. Posilněni a odpočati jsme se vydali směrem na Harrachov a Staropackou boudu. Ještě před odjezdem z Pešákovny jsme se domluvili na dalším postupu. Někteří nechtěli jet přes Orle a preferovali cestu Martinským údolím a tak jsme se rozdělili na dvě skupiny s tím, že se opět sejdeme v Harrachově. Teď můžu popsat cestu do Harrachova pouze pro naši skupinu. Z Pešákovny jsme odjeli po panelce a po nově opravené cestě sjeli ke Karlovskému mostu přes Jizeru a kolem Graničníku na Orle. Tady jsme odbočili hned vpravo, krátce vystoupali a mírným pohupováním jsme po příjemné cestě dojeli až na Mýtiny nad harrachovským nádražím. Čekalo nás čtvrté a to poslední překročení státní hranice z Mýtin domů a následný sjezd přes nádraží do Harrachova. Harrachov jsme projeli Anenským údolím a setkali se s druhou skupinou u lanovky na Čerťák. Krátce jsme se občerstvili v Pivnici U Krtka a vyrazili do závěrečného úseku výpravy. Kolem Ryzího potoka jsme projeli Rýžoviště až k Lesnímu zátiší, odbočili za boudou vpravo, přejeli most a vystoupali asi 1,1 km nejprudším stoupáním celého dne na čihadlo, kde jsme projížděli ráno krátce po startu. Na závěr byl pouze sjezd svážnicí a Kostelní cestou na Staropackou boudu.

Postupně dorazilo na boudu 11 cyklistů v pořádku bez jakýchkoliv zranění. Jeden nám chyběl. Byl to Jirka Grafek, který měl povinnosti doma a nemohl již zůstat na boudě. Proto již z Jizerky jel s Jarkou Nyplem po vlastní ose do Staré Paky. Touto cestou měl jednoznačně nejvíce ujetých kilometrů za celý den. Nevím přesně kolik, ale bylo to určitě něco kolem 110 km.

Jak jsem již psal, na boudě nás bylo 11. Postupně jsme uložili bicykly, převlékli se, provedli očistu a mohli se věnovat hodnocení akce. Počasí bylo stále krásné a teplé až do noci a proto jsme dlouho seděli venku u ohně, opékali co si kdo přivezl a povídali a povídali…

Závěrem hodnocení bylo nadšení všech účastníků z krásného dne, z ujetých kilometrů v nádherném terénu za skvělého počasí a radost z dobytí Smrku. No a co to znamenalo pro mě. Spoustu elánu a energie, že má přece jenom smysl něco pořádat pro ostatní.

Na závěr trochu statistiky a poděkování:
Ujetá vzdálenost asi 77 km s převýšením přibližně 1600 m.

Poděkovat musím všem zúčastněným cyklistům a zvláště nováčkům, že se nebáli zkusit zase něco nového. Podpořili naši akci a projeli s námi horské cesty za krásného počasí a vyjeli vlastní silou na nejvyšší kopec Jizerských hor.

Příště už nás čeká devátý ročník Smrku 2020. Pevně věřím, že bude zase pěkné počasí a Smrk se znovu podaří dobýt.

Zde naleznete grafické zobrazení tras na Smrk.

9. ročník - 26. až 28. června 2020

Oddíl lyžování TJ Sokol Stará Paka z.s. pořádal o víkendu 26.6 – 28.6.2020 již 9. ročník tradiční cyklistické vyjížďky s názvem Smrk 2020. „S názvem Smrk“ píšu proto, že minulé ročníky vedly vždy skutečně na Smrk (1124 m.n.m.) nejvyšší horu českých Jizerský hor a trasa na Smrk z důvodů lepší dostupnosti vedla pravidelně po polském území a zpět po českém. Letos z důvodu uzavření státních hranic jako opatření proti šíření koronaviru jsem trasu přepracoval, tento tradiční cíl vynechal a spokojil se pouze s trasou v České republice.

Celá akce byla naplánována od pátku 26.6.2020 od 18:00 hodin. Od této hodiny byla otevřena Staropacká bouda v Rokytnici nad Jizerou a očekávali jsme příjezd natěšených cyklistů. Bohužel během čtvrtka a pátku dopoledne se postupně odhlašovali ti, kteří se dříve nahlásili, že by rádi s námi jeli. Přesto jsme netrpělivě čekali, zda se neobjeví někdo, kdo se nenahlásil jako tomu bývalo i v minulosti. Večer jsme si za blížící se bouřky opekli buřta a stále čekali. Do pozdních nočních hodin však nikdo nepřijel a tak jsme šli na kutě. To bylo pro mě velkým zklamáním, protože to vypadalo pouze na rodinný výlet ve třech a takový nemusím tímto způsobem plánovat a řešit. Věřil jsem, že po tak dlouhé době nečinnosti se budou lidé těšit a bude nás více než jindy. Je vidět, že takto se nedá uvažovat a lidé asi zlenivěli a jsou raději zalezlí doma než aby podpořili nějakou akci. Skutečnost tedy byla taková a byli jsme jen tři.

Ráno 27.6.2020 bylo krásně slunečno a teplo. Nasnídali jsme se a začali se připravovat na 10:00 hodin na start. V 9:45 hodin náhlé klepání na okénko! Boudo, budko je tam ještě někdo? Pak se otevřely dveře a do velké cimry vrazil rozesmátý Zdenda Ježek s manželkou Romanou. Úplně jsem nadskočil radostí, že nepojedeme ve třech. Ježci zásadně vylepšili situaci a hlavně moji náladu. Řádně jsme se přivítali, pobalili zbytek věcí na cestu a v 10:15 vyrazili směrem Studenov.

Domluvili jsme se, že naplánovanou trasu dodržíme co nejvíce a s tím jsme také vyjeli. Jenže už začátek byl jinak. Původní cesta nad Staropackou boudou byla zarostlá poměrně vysokou trávou a po nočním dešti řádně mokrá. Hned na začátku bychom byli pěkně namočení a tak jsme jeli po Kostelní cestě a asfaltkou vzhůru na Studenov (928 m.n.m.). Tam jsme odbočili vlevo na Janovu cestu kolem kasáren a za nimi opět odbočili vlevo na cyklo trasu K4 a mířili přes rozcestí U Báby na harrachovskou sjezdovku na rozcestí Pod Čertovou horou. Ze sjezdovky byl krásný rozhled na Harrachov a do Jizerek. Odbočili jsme vlevo po cestě zvané „Pionýrka“, sjeli na rozcestí Na Kamlu (900 m.n.m.) a napojili se na Novou Janovu cestu. Čekal nás krásný dlouhý sjezd až na hlavní silniční křižovatku Mýto (575 m.n.m.) pod Harrachovem. Během chvilky jsme ztratili 325 výškových metrů, ale sjezd jsme si náležitě užili.

Na Mýtě jsme přejeli hlavní silnici na Rokytnici, vjeli na starý most přes Jizeru a napojili se na cestu Planýrku. Planýrkou jsme po pravém břehu Jizery jeli 7 km krásnou lesní cestou přes Havírnu až do Pasek nad Jizerou. Právě v Havírně na nás čekalo další překvapení. Na osluněné lavičce na nás čekal Jarka Nypl, aby nás podpořil a kousek se s námi projel. Nakonec s námi dojel až na Rezek a absolvoval tak nejnáročnější stoupání letošního ročníku. Takže dále už v šesti! Sluníčko nám přálo a tak pokoukání po kraji zapadlých vlastenců bylo nádherné. Moc pěkný kout. Ale legrace tady končila a začalo stoupání po silnici na křižovatku Čermákovy Rovně a dále do kopce na Tomášovy vrchy k Tomášovu kříži. Pak krátký sjezd do Sklenařic na Mexiko a další stoupání kolem skiareálu Šachty až do Vysokého nad Jizerou na náměstí.

Na náměstí jsme po 23,2 km vyhledali příjemnou zahrádku u jedné hospůdky a zasedli k zaslouženému obědu a doplnění tekutin. Jak tak diskutujeme o trase a koukáme po náměstí, zaujala nás dvojice cyklistů ve známých dresech novopackého Velociped klubu. Nezaváhali jsme a zavolali na ně. A to jsme udělali dobře. Byla to Eliška Hornichová a Radek Landfeld, kteří nám jeli naproti, aby se k nám připojili a nevšimli si nás. Minuli by nás a to by byla tedy smůla. Přisedli si k nám, a po obědě jsme mohli vyrazit v plné palbě osmi účastníků do dalších kilometrů.

Z náměstí jsme vyjeli jihovýchodním směrem a po cyklotrase 4295 sjížděli do údolí Jizery. Cestou jsme odbočili na žlutou turistickou cestu, která nás zavedla k bývalému koupališti Na Farských Mlýnech.

Je to bývalé opuštěné koupaliště, které už svému účelu neslouží. Na informační tabuli před hrází koupaliště je tento text: „Vyhlášená plovárna byla zbudována vysockým okrašlovacím spolkem v letech 1924-1925. Bývalo zde občerstvení, kabiny, WC, ohniště, sprcha, můstek, dětské brouzdaliště, místo pro táboření. Přívod vody je z potoka. Koupaliště bylo čištěno a okolí udržováno. Bylo cílem letních hostů i místních, dětí a omladiny“. (Další část cedule je poškrábána a nelze ji přečíst). Čistá ale ledová voda koupaliště oslovila pouze Romanu a Janu, které neváhaly a musely se smočit a osvěžit se před dalšími kilometry. Po koupeli a osušení obou ďučat jsme vyrazili na plánovanou prohlídku zříceniny hradu Nístějka na vysokém ostrohu nad Jizerou. Cesta byla asi 1,5 km z kopce následovaná krátkým 0,5 km stoupáním ke hradu. Zbytky hradu jsou opravdu zajímavé a opravdu hodně vysoko nad hladinou Jizery. Od hradu jsme krátce vystoupali a přes Hradsko sjeli k hlavní silnici. Zde jsme odbočili vpravo a po asi 0,8 km na odbočce zahnuli vlevo směr Stromkovice, Horní Dušnice.

Právě zde začalo nejdelší a asi i nejtěžší stoupání celého dne. Délka stoupání 7 km až na hřebenovou silnici z Rezku do Vítkovic. Z výšky 420 m.n.m. jsme po 7 km stoupání dosáhli výšky 858 m.n.m., převýšení je tedy 438 m. Pro nás netrénované turisty to byla docela porce a musel jsem sám sobě vynadat za tuhle trasu. No ale zase jsme navštívili místo, kde jsme nikdy nebyli. Tím místem byla Kaple Panny Marie (750 m.n.m.) s křížovou cestou a studánkou „Pod kapličkou“ nad Horní Dušnicí. Po dosažení vrcholové silnice jsme odbočili vlevo a po asi 0,8 km dojeli na Rezek (868 m.n.m.). Tuto oblíbenou hospůdku jsme nemohli minout a tak jsme zasedli k občerstvení a doplnění tekutin před dalším náročným stoupáním na Štumpovku.

Po předchozím stoupání jsme byli tak uřícení, že jsme si zrzavou vodu poskytli nejméně dvakrát. Alespoň bylo dost energie na poslední výšvih. Jak si tak sedíme na zahrádce a popíjíme, zdáli se začalo ozývat hřmění a od jihozápadu se začaly rychle přibližovat těžké bouřkové mraky a za pár okamžiků už cákalo. Nu což, buďto se schováme na Rezku nebo pojedeme a tu vodu vydržíme. Však už to máme jen 5,5 km stoupání na Štumpovku a sjezd na Staropackou boudu, kde uschneme. Rozhodli jsme se pro druhou variantu, opustili Rezek, udělali první a zároveň poslední fotku kompletních osmi účastníků zájezdu, protože Jarka Nypl nás opouštěl a vracel se domů do Staré Paky. To měl před sebou ještě hodný kus cesty. Nás zbylých sedm statečných za drobného cákání vjelo po Exkurzní cestě do lesa směr Štumpovka. 3,5 km byla cesta s příjemným menším stoupáním, ale poslední 2 km na Štumpovku to byl nářez. Prostě to nejlepší na konec. Je obdivuhodné, že toto prudké stoupání téměř všichni vyjeli až na stařešiny zájezdu tj. Šepsovi. O to větší radost jsme měli na Štumpovce (1140 m.n.m.), když jsme se tam všichni sešli nad pohárem krkavé vody a mohli sborově zakřičet „Vrchol byl dobyt“. Seděli jsme na terase se sluncem na obzoru, mokří pouze potem, doplňovali tekutiny, vyprávěli zážitky z trasy a koukali až do kraje Packého a na Kumburk. Následný sjezd ze Štumpovky na Staropackou boudu byl už jen třešnička na dortu a průjezd růžovou zahradou. Na asfaltce jsme už nepotkali ani živáčka a mohli jsme to valit dolů co to jde. Za pár minut jsme byli na Ručičkách. Pak už jen sjezd na boudu a byli jsme v cíli.

Tam na nás čekalo další překvapení. U boudy na nás čekal Ondra Rozporka, který se nemohl ráno zúčastnit výletu a tak se na nás přijel podívat alespoň k večeru. Seděli jsme na zápraží a povídali a povídali. Náhle se začaly blížit těžké bouřkové mraky a ozývalo se hřmění. To byl signál pro manželé Ježkovi, aby nás s omluvami rychle opustili a jeli pod ouvoz nakládat kola, dokud je sucho. Rádi by se zdrželi až do neděle, ale doma je čekaly povinnosti. Po jejich odjezdu začalo opravdu silně pršet až z toho byl lijavec. Měli jsme ještě nahlášenou návštěvu Ondry Černého z Jablonce nad Nisou, ale při takovém dešti jsme s jeho příjezdem už nepočítali. Za deště jsme stále seděli na zápraží a povídali si. Právě když déšť trochu ustal se náhle na cestě z lesa vynořil Ondra celý rozesmátý a docela suchý. Prý se někde schoval a tu nejhorší vodu přečkal pod střechou. Tak jsme měli dalšího člena do party. Další překvapení už se nekonalo a tak jsme mohli 9. ročník Smrku 2020 konečně zakončit zvoláním „hurá do pelechu“.

Závěrem musím konstatovat, že celý cyklovýlet se vyvedl a všichni byli spokojeni i přes náročnost trasy. Jó, když je pěkné počasí, tak to ostatní už se taky podaří. Trasa necelých 47 km nebyla nijak dlouhá, ale svým nasčítaným převýšením skoro 1600 m byla celkem náročná. Zato vedla krásným krajem, pěknou přírodou a za slunečného počasí. Jen ta účast! Ale to jsem si posteskl už výše, tak se k tomu nebudu vracet. Jen mě to prostě moc mrzí.

Tak a co příště? No přeci opět a zase na „Smrk“ a to snad už opravdově. Jen přemýšlím, jestli ten kulaťoučký 10. ročník, nebude poslední…...

Na závěr trochu statistiky a poděkování:
Ujetá vzdálenost asi 47 km s převýšením přibližně 1600 m.
Poděkovat musím všem zúčastněným cyklistům a zvláště hlavně těm, kteří se k nám připojili na trase a tím stále zlepšovali moji náladu. Podpořili naši akci a projeli s námi horské cesty zapadlých koutou kolem Rokytnice nad Jizerou a Jablonce nad Jizerou.

Zde naleznete grafické zobrazení tras na Smrk.

10. ročník - 25. až 27. června 2021

Oddíl lyžování TJ Sokol Stará Paka z.s. pořádal o víkendu 25.6.– 27.6.2021 již tradiční 10. cyklistickou vyjížďku na Smrk s názvem "V sedle za rozhlednami". Přeshraniční pohyb s Polskem byl stále možný pouze s různými omezeními jako opatření proti šíření koronaviru a proto jsme se opět omezili pouze na trasu Českou republikou. To ale na kvalitě trasy, kterou popíšu níže, nic neubralo.

Celá akce začala v pátek 25.6.2021 v 18:00 srazem účastníků na Staropacké boudě v Rokytnici nad Jizerou. Samozřejmě, komu se to v pátek nehodilo, přijel až v sobotu na samý start výletu, což se také v jednom případě stalo. V pátek večer bylo krásně a tak jsme poseděli u ohně a opékali k večeři buřty.

V sobotu ráno 26.6.2021 nás počasí nezklamalo. Začínal krásný letní den jako stvořený na výlet na kolech. Po snídani jsme připravili sebe a hlavně bicykly a po 10:00 vyrazili na trasu. S sebou jsme měli pouze nejnutnější věci, což jsou peníze a pití, protože s obědem jsme počítali někde v půli trasy a k večeři už zase budeme na Staropacké boudě.

Trasa byla naplánována z výše uvedených důvodů pouze Českou republikou po nejbližších rozhlednách v okolí Rokytnice nad Jizerou. Z boudy jsme vystoupali tradičně na hřebenovou cestu a vydali se zkratkou ke Kládové cestě jako při trase na Smrk. Pokračovali jsme po Kládovce a na první větší odbočce jsme dle plánu zahnuli vlevo a propojkou sjeli k Mumlavě a přes most na rozcestí Lubošská bystřina. Tady jsme se na chvilku zastavili a prohlédli si zcela novou dřevěnou turistickou útulnu. Za mostem jsme odbočili opět vlevo. Po proudu Mumlavy jsme s několika zastávkami na prohlídku koryta horské říčky pozvolně klesali k Mumlavskému vodopádu. Ten jsme samozřejmě také nemohli opomenout a tak jsme i tam strávili nějakou chvilku. Od vodopádu jsme pokračovali vpravo po Harrachově cestě až na hlavní silnici a po ní vlevo do sklárny a místního minipivovaru „Novosad & syn“. Stánek v areálu byl otevřen, tak jsme ochutnali místní pivko „František“ a „Čerťák“. Po ochutnávce jsme vyrazili dále dolů po státovce a hnedle odbočili vpravo směrem k nádraží Harrachov.

Z nádraží jsme klesli lesem k mostu přes Jizeru na dolní konec Martinského údolí. Za mostem jsme odbočili vlevo a po asi 200m začalo stoupání přes nádraží Kořenov až ke kostelu v Horním Polubném. Na Kořenovském nádraží byla velká sláva i s historickými vlaky, tak jsme se trochu zdrželi a řádně si ty železné fešandy prohlédli. Na křižovatce před kostelem v Horním Polubném jsme odbočili opět vlevo a po hřebenu přejeli do Kořenova. V Kořenově jsme měli v plánu poobědvat a jak jsme se blížili, začínalo z nebe drobně cákat a postupně vody přibývalo. To jsme ale již byli u hospody. Jen jsme zapadli pod střechu, spustil se hodně silnej lijavec. To nám ale nevadilo, my už studovali jídelní lístek. Špláchanec jsme tedy přečkali v suchu hospody při příjemné činnosti. Než jsme dojedli, nebylo po dešti ani památky a my mohli pokračovat. Dalším naším cílem byla první rozhledna naší trasy „Štěpánka“, na kterou jsme vystoupali přes Příchovice. Tvrdí se, že „Štěpánka“ je nejkrásnější rozhledna Jizerských hor a možná to je i pravda. Je zrenovovaná, udržovaná a je jak na ní, a taky z ní pěkný pohled. Po prohlídce rozhledny a okolí jsme sjeli kolem Turnovské chaty na Starou silnici po které jsme klesali kolem hospůdky „Prdek“ až do Sklenařic. Prdek jsme nemohli vynechat. Je tam minipivovar a bylo potřeba místní pivko ochutnat. Před hospůdkou na louce stála spousta aut včetně mnoha veteránů. V hospůdce byla svatba, na kterou nevěsta přijela v krásně renovovaném „Hadráku“. Personál měl se svatbou spoustu práce a na nás neměli moc času, ale i přesto se nám po gratulaci novomanželům podařilo pivko ochutnat. Z „Prdku“ to bylo stále z kopce a cesta rychle utíkala. Přes Sklenařice, kde jsme se na „Mexiku“ nezastavovali, jsme sjeli až do Jablonce nad Jizerou, jak by řekli místňáci do „Jablonečku“. V Jablonečku jsme na hlavní silnici odbočili vpravo a město pouze projeli směrem Poniklá. Po opuštění Jablonečka jsme odbočili na první křižovatce vlevo a začali stoupat na Buřany a Františkov. Stoupání bylo dlouhé, ale za dobré nálady a povídání rychle ubíhalo.

Po necelých 4km stoupání jsme opět odbočili vlevo a ostře vystoupali na Sachrův hřeben. Na hřebenu jsme jeli zase vlevo a do kopce směrem na Stráž (782 m.n.m.). Na této skále nad Rokytnicí nad Jizerou jsou vybudovány čtyři nové rozhledny, které byly druhými a posledními rozhlednami na naší trase. Rozhledny již byly zpřístupněny, i když slavnostní otevření bylo naplánované až za 4 dny na 30.6.2021. My jsme je navštívili a rozhlédli se bez návalu turistů. Výhledy jsou z nich opravdu úžasné a vřele to doporučuji všem návštěvníkům Rokytnice. Z rozhleden nás čekal jen sjezd do Horní Rokytnice k bývalé „Modré hvězdě“ a následné stoupání alejí na Staropackou boudu.

Na závěr trochu statistiky:
Trasa byla trošku náročnější, ani ne tak délkou necelých 49 km jako převýšením okolo 1600 výškových metrů.

Vzhledem k tomu, že počasí nám letos přálo, tak účast nebyla zrovna největší. Výletu se zúčastnilo 8 cyklistů a na trase u Kořenova se k nám připojil jako devátý čerstvý osmdesátník Jarka Nypl. Každoročně nejstarší účastník nám udělal velkou radost! Na druhou stranu 9 výletníků zase není tak špatné, ale mohlo to být trochu lepší. Trasu se nám podařilo projet přesně podle plánu a nic jsme nevynechali.

Celkové hodnocení je ryze pozitivní. Výlet se povedl za krásného počasí, veškeré plány byly splněny a všichni účastníci byli sice unaveni, ale spokojeni a pozitivně naladěni do dalších všedních dnů.

Zde naleznete grafické zobrazení tras na Smrk.

11. ročník - 24. až 26. června 2022

Letos již po jedenácté se Oddílu lyžování TJ Sokol Stará Paka podařilo uspořádat cyklistický výlet na Smrk (1124 m.n.m.), nejvyšší horu české strany Jizerských hor. Tato akce se koná již tradičně poslední víkend měsíce června. Tak tomu bylo i letos a datum padl na víkend 24.6.2022 až 26.6.2022.

Po minulých dvou ročnících, kdy jsme byli omezeni trasou pouze na území České republiky, jsme se mohli letos opět vrátit k původnímu záměru, pro který tato akce vznikla a trasu naplánovali na vrchol Smrku polskou stranou.

Celá akce začíná vždy v pátek v 18:00 hodin srazem všech zájemců na Staropacké boudě v Rokytnici nad Jizerou. Splnili jsme to i letos 24.6.2022. Kdo chtěl, mohl tedy přijet v pátek a přespat na boudě. Komu se to nehodilo měl šanci dorazit v sobotu do 10:00 hodin, kdy byl plánován odjezd.

V pátek se nás na Staropacké boudě během pozdního odpoledne sešlo pět. To nevěštilo velkou účast. Počasí bylo všelijaké, ale zatím nepršelo. Možná to odradilo některé potenciální účastníky. Postupně jsme se přivítali a začali připravovat něco k večeři. Mraky se stále honily a v dálce bylo vidět, že z kraje se k nám blíží něco nepěkného. Právě když jsme se sesedli kolem ohniště, že si zapálíme oheň a opečeme pár buřtů, objevily se první kapky. Pobalili jsme vytahané věci a schovali se do boudy. Jeden opožděný cyklista již přijel za deště řádně promoklý. Stále nám však ještě jeden, o kterém jsme věděli, že má přijet, chyběl. Bylo nám ale jasné, že za takového počasí na kole z Nové Paky určitě nepřijede.

Nedalo se nic dělat. Museli jsme na boudě zatopit, abychom usušili zmoklého cyklistu a buřty jsme opekli v pekáči na plotně. Trochu jsme je nastavili a byla výborná bašta. Po večeři jsme trochu klábosili a plánovali postup na příští den pokud bude špatné počasí. Za stálého deště a bouřky jsme šli do hajan.

Špatné vyhlídky se ale nekonaly. Ráno bylo po dešti a nebe se začínalo modrat. S lepší náladou jsme zasedli k snídani a vrátili jsme se k původnímu plánu trasy pro případ pěkného počasí. Ten zněl: na Smrk zcela novou cestou Polskem, kde jsme ještě nejeli. Blížila se desátá a náhle telefon. Hlásil se poslední cyklista, že je na trase, ale do 10:00 hodin to nestíhá, tak ať na něho ještě počkáme. To jsme s radostí udělali a tím konečný stav účastníků dosáhl šesti.

Nakonec jsme startovali až v půl dvanácté. Byl jsem přesvědčen, že takové zpoždění se nám později vymstí. Nakonec však bylo všechno jinak.

Po povinné startovní fotografii jsme od boudy vyjeli jako vždy nově upravenou lesní cestou nad boudou na hřebenovou Janovu cestu a následně hned sjeli do Rýžoviště k boudě Lesní Zátiší. Po silnici jsme projeli celý Harrachov a u supermarketu Norma se napojili na červeně značenou Starou celní cestu. Po ní jsme stoupali až na bývalý hraniční přechod a dále do polských Jakuszyc. Až potud to není nijak výjimečné. Takovou cestu jsme již několikrát absolvovali. Zde se ale plán odklonil od klasické trasy, kterou jezdíme nejčastěji. Neodbočili jsme vlevo směr Orle, ale pokračovali dále po silnici až pod čerpací stanici, kde jsme odbočili vlevo na polskou cyklotrasu č.14. Podél železničních kolejí jsme mírně klesali a s jedním krátkým stoupáním jsme objeli Sklarskou Porebu ze severu a dojeli na silnici 358 spojující Sklarskou Porebu a Swieradów Zdrój. Tato silnice byla za odměnu. Provoz vlastně žádný nebyl vzhledem k opravám probíhajícím ve Sklarske Porebě a my jsme si užili asi 13 km mírného klesání nebo roviny.

Zde se dostávám na místo, kde bych chtěl objasnit, proč výše popsané obavy dopadly jinak. Před Swieradówym Zdrójem jsme měli odbočit vlevo a začít ostře stoupat. Přibližně asi 2 km před odbočkou jsme najeli na mokrou silnici s velkými čerstvými kalužemi. Proti nám jelo pár cyklistů zabalených v pláštěnkách a notně z nich kapalo a po odbočení proti nám tekly po asfaltu potůčky vody. Prostě chvíli před naším příjezdem tam muselo pořádně lejt. To znamená, že naše ranní zpoždění nám bylo ku prospěchu a nezmokli jsme.

Po odbočení (asi 550 m.n.m.) nás čekalo nejdelší a nejtěžší stoupání letošního výletu. Na přibližně 8 km musíme nastoupat asi 516 výškových metrů, což je průměrné stoupání přes 6%. Na vrcholu tohoto stoupání jsme byli v sedle Lacznik (1066 m.n.m.). Tady jsme museli odbočit vpravo a kamenitou cestou, která vypadala jako řečiště vyschlého potoka a asi 1 km jsme korytem opět stoupali. Pak před námi bylo asi 200 m na státní hranici a posledních asi 500 m po českém území na Smrk (1124 m.n.m.). Cíl našeho výletu byl poté dosažen.

Nyní nás čekala cesta zpět na Staropackou boudu. Po vrcholové fotografii jsme se pustili na cestu. Jako návratovou trasu jsme zvolili jednodušší cestu Polskem, po které nejčastěji stoupáme na Smrk. To jest zpět do sedla Lacznik, krásným mírným sjezdem Telegrafní cestou do sedla Polana Izerska (965 m.n.m.), dále ostřejším sjezdem k chatě Górzystów a podél řeky Jizery k chatě Orle (830 m.n.m.). Tady jsme se zastavili na občerstvení a doplnění tekutin. Po odpočinku jsme se pustili do závěrečné části letošního výletu. Od Orle jsme vystoupali na Rozcestí pod Dzialem Izerskim a po žluté značce pokračovali do Jakuszyc. Odtud jsme po hlavní silnici z kopce byli v Harrachově co by dup. Projeli jsme opět celý Harrachov jako ráno, ale opačným směrem a po stejné cestě přes Rýžoviště a Janovu cestu doputovali až na Staropackou boudu.

Na boudě jsme se převlékli, omyli a příjemně unaveni po asi 72 km s převýšením téměř 1700 m jsme zasedli k večeři a následnému zhodnocení celého dne.

Celý cyklo výlet proběhl za příjemného počasí a ani jednou jsme nezmokli. Účast pouze šesti cyklistů je ale hodně mizerná a na lepší časy se asi neblýská. Podle diskuze, kterou jsem na boudě poslouchal nabyl jsem dojmu, že se všem zúčastněným celá akce líbila a byli s prožitým dnem spokojeni. Bohužel, s tak malou účastí je uskutečnění dalšího ročníku opět na vážkách. No, do roka a do dne se uvidí...

Zde naleznete grafické zobrazení tras na Smrk.