Expedice Rokytnice
Počátkem sedmdesátých let se ve Staré Pace dvakrát do roka pořádal dálkový pochod s názvem „Expedice Rokytnice”. I když to nebyla přímo akce lyžařského oddílu, většinu účastníků pochodu tvořili lyžaři.
První expedice se šlapala v sobotu 27.února 1971. Ze Staré Paky přes Karlov, Roztoky, Jilemnici, Poniklou a Jabloneček až do Horní Rokytnice. Zakončení šestatřicetikilometrového pochodu bylo v Hotelu Modrá hvězda, kterému v té době vládnul náš oblíbený hostinský pan Richard Pěnička s rodinou. Ten žádnou legraci nikdy nezkazil. Cesta do Rokytnice byla tehdy téměř bez sněhu. Večer však začalo silné sněžení, které pokračovalo celou noc a taky téměř celý den, takže při návratu ze Staropacké boudy se všichni brodili v metrové vrstvě čerstvého prašanu.
Sníh padal i ve Staré Pace a prodloužil nám tak lyžařskou sezónu do poloviny března.
Expedice Rokytnice 
Expedice Rokytnice Pro velký úspěch se akce na podzim opakovala s tím rozdílem, že z Hrabačova se do Rokytnice pokračovalo přes Křižlice, Roudnici a Rezek. Byla to cesta sice o něco náročnější, ale zato zajímavější, neboť zde byly pěkné výhledy do hor.
„Expedice” se však pořádaly jen tři roky. Při té poslední si většina účastníků ulehčila pochod tím že se alespoň část cesty svezla. Buď autostopem, nebo vlakem. A tak na jaře v roce 1974 se již tato akce neopakovala.
Dálkový etapový pochod Cestami Cyrila Boudy
V roce 1976 se členové oddílu lyžování i naši příznivci zúčastnili dálkového pochodu „Cestami Cyrila Boudy”, jehož pořadatelem byl odbor turistiky TJ Sokol Nová Paka.
Start pochodu byl ráno 9. května 1976 u novopacké sokolovny s cílem na vrchu Zebín u Jičína. Délka pochodu – 20 km.
Cestami Cyrila Boudy Trasa pochodu vedla po Máchově stezce přes obec Brdo na Kumburk, kde byla také časová kontrola. Odtud ke známé výletní restauraci „Na Klepandě” a dále přes Ploužnici na vrch Tábor. Z Tábora následoval již jenom sestup přes Kyje do Železnice. Tam jsme se v místní restauraci posilnili a občerstvili před závěrečným výstupem na vrch Zebín. Tady pro většinu účastníků pocho zkončil a zpět do Nové Paky je odvezl připravený autobus.
V cíli na Zebíně však čekali reportéři z jakýchsi místních novin a náš tehdejší předseda Láďa Frýba jim na mikrofon řekl, že jsme skupina lyžařů, že jsme přišli ze Staré Paky a že se tam zase vrátíme. Ale pěšky!
Když už to Láďa oznámil novinářům, nezbývalo nám než se vrátit domů po svých. A tak jsme si celkovou délku pochodu téměř zdvojnásobili. Zatím, co na Zebín jsme šli po měkých polních a lesních pěšinách, domů jsme se vraceli nejkratší cestou a to po asfaltové silnici. Restauraci „Na Klepandě” jsme samozřejmě nemohli minout bez zastavení. Domů jsme pak pokračovali přes Syřenov. Na začátku Ústí u Staré Paky na nás čekalo další zastavení. Tentokrát v místní hospůdce „U babičky”. Domů jsme se sice vraceli zvesela, ale někteří z nás s pěknými puchýři na nohou. Přesto na tento dálkový pochod velice rádi vzpomínáme.
Jarní vejšlap Českým rájem 1984
Jarní vejšlap Na závěr lyžařské sezóny 1983/1984 uspořádal výbor oddílu lyžování pro své členy a příznivce Jarní vejšlap Českým rájem.
Sešli jsme se ráno, v neděli 13. května 1984, na nádraží ve Staré Pace a vlakem odjeli do Malé Skály. Zde nám začínal více než třicetikilometrový pěší pochod zpátky domů.
Po červeně značené „Zlaté stezce Českého ráje” jsme prošli kolem Suchých skal a vystoupali na dominantní vrchol Kozákov (744 m.n.m.) kde jsme také dosáhli nejvyššího bodu pochodu. Dále jsme pokračovali přes Komárov, Rváčov, Smetanovu vyhlídku a Košov na další vrchol - horu Tábor (678 m.n.m.). Přes Ploužnici a Klepandu jsme, již za vytrvalého deště, došli na třetí nejvyšší bod – hrad Kumburk (642 m.n.m.). Zde jsme náš celodenní výlet zakončili a odebrali se ke svým domovům.
Letní vejšlap Českým rájem 5. července 2010
Letní vejšlap O státním svátku 5. července 2010 se uskutečnil narychlo svolaný turistický zájezd do Českého ráje. Zúčastnilo se ho celkem deset členů oddílu lyžování a tradičně i jeden pes.
Ze Staré Paky jsme přes Turnov přijeli na zastávku Březina nad Jizerou a odtud přes obec Olšina došli do přírodní rezervace Příhrazské skály.
Prvním cílem tohoto jednodenního výletu byly do pískovcových skal vytesané Drábské světničky u Mnichova Hradiště a přilehlý Skalní hrad. Z vrcholů skalních věží byly pěkné výhledy na krajinu kolem Mnichova Hradiště. Škoda, že pro slabý vzdušný opar nebyla viditelnost ještě lepší.
Dalším cílem byl obnažený vrchol Mužský, který je se svoji výškou 463,4 m.n.m. nejvyšším bodem přírodní rezervace Příhrazské skály. Tam jsme došli po krátkém zastavení ve výletní restauraci Na Krásné vyhlídce. Také zde jsme litovali snížené viditelnosti, neboť za jasné oblohy jsou zde výhledy přímo fantastické.
Pochod po cestách i necestách skalnatým terénem Příhrazských skal jsme zakončili ve výletní restauraci v Příhrazích. Odtud nám zbývala již jenom cesta lesem na zastávku Březina nad Jizerou a návrat vlakem přes Turnov domů.
vejšlapu bylo tentokrát příznivě nakloněno i počasí. Po období tropických veder se obloha mírně zatáhla, takže patnáctikilometrový pochod jsme absolvovali v docela příjemné atmosféře a především v dobré pohodě
Letní vejšlap Českým rájem 31. července 2010
Letní vejšlap Za téměř ideálního prázdninového počasí se v sobotu 31. července 2010 uskutečnil již druhý letní vejšlap po Českém ráji, kterého se tentokrát zúčastnilo patnáct členů a příznivců oddílu lyžování (a opět i jeden pes).
Ze Staré Paky jsme odjeli do Turnova. Trasa pochodu vedla po Zlaté stezce Českého ráje. První zastavení jsme měli pod Hlavaticí. Z tamější skalní vyhlídky bylo možno sledovat město Turnov z ptačí perspektivy, krajinu od Turnova k Ještědu i k Jizerským horám.
Dalším bodem cesty byl hrad Valdštějn. Tady jsme však jenom procházeli, neboť hlavním bodem našeho putování po Českém ráji byl známý Kopicův statek se skalní galérií naivních plastik s motivy naši národní historie i z přírody. Tyto plastiky vytvořil původní majitel statku – lidový umělec Vojtěch Kopic.
Po krátkém občerstvení ve výletní restauraci jsme došli k zámku Hrubá Skála. Ani zde jsme nepodnikli prohlídku zámku, ale věnovali se přírodním památkám, jako je Adamovo lože, Myší díra a další skalní útvary a vyhlídky Hruboskalského skalního města. Odtud jsme již jenom seběhli do nedalekých lázní Sedmihorky. Zde nás čekalo příjemné posezení a zasloužený, i když trochu opožděný, ale vydatný oběd.
Do Staré Paky jsme se vrátili o půl sedmé večer a závěrečné zhodnocení naši další vydařené akce proběhlo tradičně v Hospůdce Na Lajně.