Vejšlap 2024

   Vejšlap 2024 byl tematicky zaměřen na jiný druh sportu než v roce 2023 a dokonce jsme se trochu dotkli i oblasti umění. Tím druhem sportu byla má oblíbená cyklistika a z oblasti umění nám oči spočinuly na barokním sochařství. Za účelem splnit tyto dva hlavní cíle jsme navštívili Muzeum cyklistiky v obci Žireč nedaleko Dvora Králové nad Labem a pro shlédnutí barokních soch jsme nemohli navštívit nic lepšího než areál v Kuksu, který je nedaleko.
   Na trasu Vejšlapu 2024 mě navedla Evička Kloučková a celou ji téměř natrasovala. Já jsem si ji na mapách prošel a bylo rozhodnuto. Plánování bylo letos celkem jednoduché. Během několika telefonátů bylo vše vyřešeno.



   Teď probereme vlastní trasu.
   Sraz všech zájemců byl na staropackém vlakovém nádraží odkud jsme v 8:33 hodin odjeli osobním vlakem do Žirče s příjezdem v 9:21 hodin. Po vystoupení na zastávce jsme se shromáždili a nafotili první společný startovní snímek. Ze zastávky jsme již pěšky po silnici vyrazili do asi 1,5 km vzdáleného Cyklomuzea, které otevírá v 9:30 hodin. Po asi 1,2 km jsme přišli na krásně upravenou náves s příkladně opravenými budovami. V budově rekonstruovaného bývalého pivovaru, který dnes slouží jako útočiště dlouhodobě tělesně postižených, jsme objevili otevřené příjemné občerstvení s venkovní zahrádkou. To jsme nemohli minout. Výběr pochutin a tekutin byl také velice slušný. Od různých sladkých placek, koláčů, zákusků, dortů až po obložené chlebíčky a smaženky. Každý si určitě vybral a zapít to mohl výběrem z mnoha teplých, studených, alkoholických i nealko nápojů. Prostě jsme se trochu zdrželi a poseděli. Během konzumace si někteří byli prohlédnout i bylinkovou zahradu, která je součástí areálu.
   Po občerstvení jsme pokračovali do asi 300m vzdáleného Muzea cyklistiky, které se pyšní tím, že je největší ve střední Evropě. Muzeum vzniklo ze starého špýcharu během tří let a obsahuje exponáty převážně ze soukromé sbírky, které jsou rozmístěny ve třech patrech. Vzhledem k tomu, že jsme byli větší skupina, tak nám zaměstnanec muzea v úvodu objasnil vznik muzea a historii vystavených exponátů, které nashromáždil a zachránil před určitou zkázou mezi železným odpadem Ing. Jiří Uhlíř. Musíme mu za takový počin poděkovat a držet mu pěsti do dalších sběratelských let... Ke shlédnutí je více než 200 bicyklů, tříkolek, koloběžek a dalších samohybných strojů. Bicykly jsou opravdu od těch nejstarších kostitřasů a vysokých kol až po moderní silniční a horská karbonová kola. Mezi zajímavosti patří i různá historická odrážedla pro malé děti, šlapací autíčka, ručně ovládaná invalidní vozítka, kolo u kterého se převod mění šlapáním dopředu nebo dozadu nebo drážní šlapací kolo na koleje. Narazili jsme i na funkční a plně vybavenou dobovou cyklodílnu nebo cykloobchůdek. Zavzpomínali jsme i na svoje vlastí začátky cyklistiky. Snad každý jsme si mezi vystavenými to svoje první kolo objevili! Favorit, Eska, Pionýr – to byly naše první stroje, se kterými jsme se seznamovali s jízdou na kole. Součástí expozice je také trenažér jízdy na vysokém kole a každý kdo měl odvahou a nebál se výšek si mohl tento trenažér vyzkoušet.
   Z mého pohledu je to opravdu úžasné muzeum, ale pro jeho opravdovou prohlídku by bylo potřeba si vyčlenit i několik hodin, aby si návštěvník podrobně pročetl a prohlédl vystavené exponáty. U některých je potřeba se i zamýšlet nad tím, jak vlastně fungují. Je to velmi zajímavé a poučné a všem milovníkům cyklistiky návštěvu velice doporučuji.
   V prostorách celého areálu v Žirči nás obsluhovali lidé se sníženou pracovní schopností. Dobrý pocit jsme měli i z toho, že z každého nákupu a vstupného jde výtěžek na péči o nemocné s roztroušenou sklerózou, kteří mají v bývalém pivovaru v Žirči svůj domov.
   Pak už byl nejvyšší čas pokračovat pěšky na další část letošního Vejšlapu. Vyrazili jsme po labské cyklotrase směr Kuks. Bylo teplo, sluníčko se na nás až moc smálo. Občas jsme šli ve stínu stromů, občas podél řeky Labe. Ale i tak byla žízeň a hlad čím dál větší. Zachránil nás Šporkův mlýn! Jde o barokní vodní mlýn, který stojí na levém břehu Labe v obci Stanovice. Od roku 1998 je chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky. Mlýn byl ve Stanovicích vybudován pravděpodobně už na přelomu 16. a 17. století. Ale pro nás bylo nejdůležitější, že jsme s velkým kusem štěstí sehnali pro početnou skupinu hladových a žíznivých turistů místa k sezení. Dobře jsme se všichni najedli a uhasili žízeň. Své „ahoooj“ jsme volali i vodákům, kteří tu mají na Labi jez a tak jich tu taky nespočet zastavovalo.
   My ale pěšky pokračovali podél řeky Labe směrem ke Kuksu. Cestou jsme narazili na lom svatého Klimenta. Jde o bývalý pískovcový lom, kde se v minulosti těžil kámen na výstavbu lázní v Kuksu a pevnosti Josefov. Nyní je tu celoroční přírodní galerie soch a konají se tu i sochařská sympozia. My se u jednotlivých soch docela vyřádili – fotili jsme se s nimi zepředu, zezadu a někdy i zevnitř!
   A Kuks byl již na dohled. Po schodech jsme vystoupali k první hospůdce na menší občerstvení. A pak nás již čekala cesta kolem Hospitalu a jeho rozsáhlé zahrady zpět směrem na Žireč. Vedla nás Naučná stezka Půjdem spolu do Betléma. A tak jsme také do Betléma a na Braunovy sochy dorazili. Jde o skalní pískovcové reliéfy ukryté v lesích mezi Kuksem a Žirčí. Toto místo určitě stojí za zastavení a prohlídku. Sice se na něm podepsal zub času a lidská bezohlednost, ale i tak je tu krásně.
   Na cestě zpět na zastávku v Žirči jsme nemuseli pospíchat, nebylo to daleko. Tam jsme došli pohodovou chůzí a s časovým předstihem. Vlakem v 18:32 přesně na vteřinu jsme odjížděli po přibližně 15 km celodenní vycházce směrem ku Staré Pace.
   Všichni tak akorát unavení, někteří více žízniví, ale spokojení a v dobré náladě jsme vystupovali ve Staré Pace z vlaku. Početná skupina novopačáků pokračovala po přestupu vlakem do Nové Paky.
   Letos musíme pochválit nejen objednané krásné letní počasí, ale i velikánskou účast turistů. Celkem nás bylo 28 a jeden čtyřnohý kamarád. Nikdy nás snad nešlo tolik jako v roce 2024!
   Závěrem si přeji, aby se i v dalších ročnících dařilo tak, jako letos.

   Prostě „Vejšlap“ byl skvělej!