Přejezd Jizerských hor a Krkonoš 2024
O víkendu 17. a 18. února roku 2024 uspořádal Lyžařský oddíl při TJ Sokol Stará Paka již tradiční 46. ročník „Přejezdu Jizerských hor a Krkonoš“.
Fotogalerie kliknutím do obrázku.
V loňském roce jsem psal, že v posledních letech je počasí čím dál horší, sněhu je pomálu a na lyže se skoro nedá vyrazit ani na horách. Dokonce jsem napsal, že Přejezd 2023 byl opravdu extrém a horší Přejezd jsem snad ještě nezažil. To jsem ale netušil, co nás bude čekat v roce 2024.
Zima roku 2023-24 byla na sníh ještě skoupější, než několik předešlých zim. Sníh nebyl nikde, louky se zelenaly jako na jaře a teploty byly nad nulou. V takovém počasí horská lyžařská střediska mohla uměle zasněžovat pouze vyjímečně. Podle rosničkářů (meteorologů) změnu k lepšímu pro nás lyžaře v dlouhodobém výhledu jsme očekávat nemohli. V takové situaci bylo jasné už dopředu, že Přejezd 2024 bude opět jen pěší pochoďáček. Jen jsem nevěděl, jak se k tomu postavit a jakou trasu naplánovat. Nakonec se vše podařilo a mohli jsme 17.2.2024 vyrazit.
Nebudu zde popisovat kompletně celou trasu a o některých průchozích bodech se zmíním v textu níže. Jen dodám, že jsme se pohybovali v oblasti krásných, zapadlých a tajemných vesniček jako jsou například Bratrouchov, Františkov, Končiny a tak dále. Samozřejmě cílem bylo dobytí Staropacké boudy v Rokytnici nad Jizerou.
Sraz všech účastníků Přejezdu 2024 byl tradičně na vlakovém nádraží ve Staré Pace v sobotu 17.2.2024 v 8:30 hodin. Společně jsme odjeli v 8:38 hodin ze Staré Paky s přestupem v Martinicích v Krkonoších do zastávky Jablonec nad Jizerou-Hradsko (příjezd 9:45). Velkou účast jsem za těchto podmínek neočekával. Na nádraží se nás nakonec sešlo deset, což bylo o čtyři víc než v loňském roce. Ale letošní výprava byla opravdu bez lyží. Vláček jel bez zpoždění a tak jsme do Hradska dorazili načas.
Sobota 17.2.2024
Po vystoupení z vlaku v nadmořské výšce 434 m.n.m jsme se uspořádali pro startovní fotečku a vyrazili přes koleje, loukou a po lesní pěšině vstříc zdolávání kilometrů horskou krajinou. Nejprve jsme prošli Dolní Dušnicí na silnici vedoucí do Bratrouchova. Po úzké horské silničce jsme opravdu vystoupali až do Bratrouchova. U apartmánu čp. 85 jsme odbočili doprava a za objektem hned zase vlevo a uzoučkou lesní cestičkou jsme opět stoupali vzhůru až na rozcestí s křížem ve výšce 750 m.n.m.. Co myslíte, kam jsme pokračovali dál? Správně nikam jsme neodbočovali a opět stoupali. Z počátku po asfaltce a u prvního stavení cestou po louce až na silničku pod vrchem Hejlovem. Zde jsme ve výšce asi 827 m.n.m odbočili vlevo a po pár desítkách metrů došli k vyhlídkovému místu „U přejetý žáby“. Tady jsme se museli zastavit, protože zde jsou opravdu krásné výhledy do údolí Jizery, na protější svahy a na Vysoké nad Jizerou. Po občerstvení a kochání se krajem jsme pokračovali dál po silnici krátkým lesíkem k zastavení se svatým obrázkem Panny Marie. Pak už jsme to po silničce měli asi jen 170m. Po odbočení vlevo na cestičku v louce jsme konečně začali klesat. Loukou jsme nejprve klesali mírně, ale jak jsme dorazili k lesu, tak se situace náhle změnila. Cesta lesem začala opravdu prudce padat dolů a nešlo se po ní zrovna dobře. Nám to ale nevadilo, protože jsme se už těšili na oběd. Po asi necelém půl kilometru prudkého klesání jsme dorazili do osady Háskov a navštívili vyhlášený Hostinec u Hásků. Dokonce zde mají i „Samoobslužný bar na Háskově“, ale ten je v zimě samozřejmě zavřený. My jsme ale přišli kvůli obědu a tak jsme šli do hostince. Posezení v hostinci bylo příjemné a útulné, jak by člověk od horského hostince téměř na samotě očekával. Jídlo bylo vynikající. Pochutnali jsme si a pěkně odpočinuli do dalších kilometrů.
Po obědě jsme pokračovali mírně z kopce nyní už po žluté turistické značce až na rozcestí u Starého kravína ve Františkově. Starý kravín je vlastně muzeum s exponáty popisující dřívější těžký život v Krkonoších. Také se zde konají soutěže v dřevosochání, proto jsou v okolí kravína i na přilehlých cestách spousty dřevěných soch. Od kravína jsme po žluté opět stoupali až na Sachrův hřeben (684 m.n.m). Zde jsme se napojili na červenou značku a rovně pokračovali až na vrchol Stráž (782 m.n.m). Tady na místních skalách jsme navštívili čtyři známé vyhlídky s krásnými výhledy na Rokytnici nad Jizerou, Paseky nad Jizerou i hřebeny Krkonoš. Pak už nás čekal jen sestup nejprve zkratkou po louce a pak po žluté značce na náměstí v Rokytnici nad Jizerou (asi 533 m.n.m.). Zde jsme nemohli minout cukrárnu Pralinku, abychom se posilnili před závěrečným stoupáním na Staropackou boudu. Náhle se otevřely dveře cukrárny a dovnitř vstoupili ještě dva naši příznivci z Nové Paky, kteří nemohli ráno jet s námi. To bylo vítání. Občerstveni jsme se opět po žluté vydali Pašeráckou stezkou posledním kopcem na Staropackou boudu (825 m.n.m). Do cíle jsme dorazili téměř za tmy. Na boudě se ale svítilo, bouda byla vytopená a na plotně se vařila polévka. Za to musím poděkovat Danovi Patkovi, který tohle vše pro nás udělal. I s Danem tedy počet účastníků nakonec vystoupal na pěkných 13.
Byli jsme rádi, že už jsme na boudě. Převlékli jsme se do domácího oblečení a najedli se výborné polévky. Pak byli všichni přivítáni na Staropacké boudě u příležitosti 46. ročníku Přejezdu Jizerských hor a Krkonoš. Poté jsme se mohli v klídku pustit do hodnocení celého dne. Debata se protáhla do pozdních nočních hodin. Však jsme nikam ráno nepospíchali a tak jsme to mohli ráno dospat.
Neděle 18.2.2024
Druhý den ráno při pohledu z okna jsme zjistili, že venku se nic nezměnilo. Kolem boudy pouze zbytky hodně starého sněhu, nepršelo a teplota nad nulou. Sníh byl opravdu jen kolem boudy. Dále na cestě už jen kamení nebo bláto. Po snídani a úklidu jsme začali balit a připravili se k evakuaci boudy. Vydali jsme se zpět po stejné Pašerácké stezce dolů do Rokytnice nad Jizerou. Nedošli jsme však až na náměstí, ale na rozcestí „Hadí vrch“ jsme ze žluté odbočili vpravo a po asfaltce úbočím došli ke spodním stanicím lanovek na Studenov. Dále jsme stále úbočím pokračovali Letní stranou po zdejší cyklotrase. Po napojení na žlutou značku jsme po ní začali pomalu klesat do údolí až na hlavní silnici na křižovatku U Kroupů. Hlavní silnici na Harrachov jsme podešli a řeku Jizeru překonali po lávce pod silnicí a v Zadním Blansku se napojili na zelenou značku. Po ní jsme došli až do Jablonce nad Jizerou.
Do odjezdu vlaku k domovům bylo ještě dost času a tak jsme zašli do Hotelu Krakonoš. Čas jsme měli na jídlo i pití a v klidu jsme mohli zhodnotit letošní Přejezd Jizerských hor a Krkonoš 2024. No on to vlastně ani nebyl přejezd, ale pochoďák západní částí Krkonoš. To ale pro hodnocení nebylo důležité. Když uzrál čas, zamířili jsme na vlak a odjeli ke svým domovům.
Co závěrem…? Shodli jsme se na tom, že i vzhledem k nedostatku sněhu to byly nakonec pohodové dva dny, které jsme si společně pěkně užili. V posledních letech se o lyžování už nedá hovořit. Asi se budeme muset připravit, že to bude čím dám častější. Nebudeme ale házet flintu do žita a budeme věřit, že nám počasí zase začne přát a budeme moci v zimě opět začít jezdit a nejenom chodit.
