Smrk 2023 - cyklo výlet

   Je to po dvanácté a tak by se dalo říci že je to již tradičně, co Oddíl lyžování TJ Sokol Stará Paka pořádá poslední víkend v červnu cyklistický výlet na Smrk (1124 m.n.m.), nejvyšší horu české strany Jizerských hor. Letos tento víkend padl na dny 23.6. až 25.6.2023.
   Trasa nebyla dopředu naplánovaná. Rozhodnutí o ní jsem ponechal až na pátek večer na Staropackou boudu podle složení cyklistického pelotonu. Kritériem rozhodnutí bylo zda to budou více nováčci, nebo zda by se jednalo o dávné účastníky, kteří si již klasickou a tradiční trasu nepamatují. V opačném případě by byla zvolena celkem nová trasa, která se jela poprvé v loňském roce.



   Nakonec byla zvolena právě tato nová trasa, protože na Staropackou boudu přijeli z více než poloviny celkem pravidelní účastníci, kteří ale v loňském roce nejeli a bude to pro ně novinka.

   Celá akce začíná vždy v pátek v 18:00 hodin srazem všech zájemců na Staropacké boudě v Rokytnici nad Jizerou. I letos jsme tento postup dodrželi a sraz byl tedy 23.6.2023. Kdo chtěl, mohl tedy přijet v pátek a přespat na boudě. Komu se to nehodilo měl šanci dorazit v sobotu do 10:00 hodin, kdy byl plánován odjezd.
   V pátek se nás na Staropacké boudě během pozdního odpoledne a večera sešlo sedm. To sice nevypadalo na velkou účast, ale měl jsem informaci, že v sobotu se k nám na trase připojí několik dalších cyklistů. Takže celkový počet by mohl stoupnou až na patnáct. To už by byla slušná účast.

   Po přivítání na boudě jsme začali připravovat něco k večeři. Kdo měl s sebou buřty, klobásy nebo kus masíčka, mohl si to venku na ohni na roštu opéct. Ostatní se museli postarat podle toho co si na večeři přivezli.
   Po večeři jsme trochu klábosili a plánovali postup na příští den včetně trasy. O alternativní trase pro špatné počasí jsme ani neuvažovali, protože předpověď byla celkem přívětivá. No a pak se šlo na kutě.

   Ráno se všem podařilo vykulit se z pelechu docela časně a tak plánovaný odjezd v 10:00 hodin byl dokonce překonán ještě dřívějším odjezdem. Po snídani a převlečení do expedičního oblečení jsme asi v 9:15 vyrazili na trasu.

   Před Staropackou boudou jsme se seřadili a nemohli vynechat společné startovní foto. Pak nás čekal hned první stoupák letošního ročníku a to výjezd po nedávno opravené lesní cestě nad boudou na hřebenovou Janovu cestu. Oproti loňské trase jsme zde zvolili malou změnu. Nesjeli jsme hned do Rýžoviště, ale projeli lesní pěšinou na rozcestí Kládové a Krakonošovy cesty a potom sjeli pěkným sjezdem k boudě Lesní Zátiší. Letos jsme měli času dost a nemuseli jsme pospíchat. Proto jsme se rozhodli ochutnat pivo „František“ z místního pivovaru Novosad. Po silnici jsme projeli celý Harrachov a skončili na dvoře pivovaru a sklárny u stánku. Po jednom dobrém žejdlíku jsme se konečně vydali vstříc ukrajování kilometrů.

   Po hlavní silnici jsme se kousek vraceli k supermarketu Norma. Cestou jsme se nestačili divit co se stalo s naší oblíbenou pivnicí „Formanka“, která byla v objektu Hotelu „Karolína“. Celý objekt prochází demolicí a zbývají z něho jen obvodové zdi. Zřejmě se zde postaví nové moderní a drahé turistické zařízení. Tím jsme přišli o celkem lidové občerstvovací místo, které jsme při jakékoliv akci, která vedla Harrachovem nemohli vynechat.

   U Normy jsme se napojili na červeně značenou Starou celní cestu. Po ní jsme stoupali až na bývalý hraniční přechod a dále do polských Jakuszyc. Tento úsek trasy je společný pro mnoho našich tras. Zde jsme si projeli a prohlédli nově vybudovaný biatlonový areál, který nahradil ten původní. Poláci si dali opravdu záležet, je to pěkný. Tady trasa odbočuje a pokračuje dále Polskem po silnici až pod čerpací stanici. Zde jsme odbočili vlevo na polskou cyklotrasu č.14. Podél železniční koleje jsme mírně klesali a s jedním krátkým stoupáním jsme objeli Sklarskou Porebu ze severu a dojeli na silnici 358 spojující Sklarskou Porebu a Swieradów Zdrój. Tato silnice byla za odměnu. Užili jsme si asi 13 km mírného klesání nebo roviny.

   Letos se žádná mokrá silnice nekonala, stále byl suchý asfalt. Před Swieradówym Zdrójem po odbočení vlevo (asi 550 m.n.m.) nás čekalo nejdelší a nejtěžší stoupání letošního výletu. Na přibližně 8 km musíme nastoupat Přes 500 výškových metrů, což je průměrné stoupání přes 6%. Na vrcholu tohoto stoupání jsme byli v sedle Lacznik (1066 m.n.m.). Tady jsme odbočili vpravo na kamenitou cestou, která vypadala jako řečiště vyschlého potoka a ještě asi 1 km stoupali. Pak před námi bylo asi 200 m na státní hranici a posledních asi 500 m po českém území na Smrk (1124 m.n.m.). Cíl našeho výletu byl dobyt.

   Nyní nás čekala cesta zpět na Staropackou boudu. Po vrcholové fotografii jsme se pustili na cestu téměř stejnou jako v roce 2022. Jako zpáteční trasu jsme zvolili jednodušší cestu Polskem, po které nejčastěji stoupáme na Smrk. To jest zpět do sedla Lacznik, krásným mírným sjezdem Telegrafní cestou do sedla Polana Izerska (965 m.n.m.), dále ostřejším sjezdem k chatě Górzystów a podél řeky Jizery k chatě Orle (830 m.n.m.). Tady jsme se zastavili na občerstvení a doplnění tekutin. Na otevřeném pódiu zde hrála rocková kapela a tak jsme měli postaráno i o kulturní zážitek s poslechem světových vypalovaček. Po odpočinku jsme se pustili do závěrečné části letošního výletu. Od Orle jsme po zelené turistické značce vystoupali na Rozcestí pod Dzialem Izerskim. Tady jsme se podruhé odklonili od loňské trasy a odbočili vpravo a stále po zelené dojeli na železniční stanici v Harrachově. Sjezdem od nádraží jsme byli ve městě co by dup. Harrachovem jsme projeli mimo hlavní provoz Anenským údolím až pod lanovku na Čertovu horu a skončili v další oblíbené pivnici „U Krtka“ u zlatavého moku (který jsme si opravdu zasloužili) na první letošní zhodnocení výletu.

   V závěrečném úseku jsme projeli opět celý Harrachov jako ráno, ale opačným směrem k Lesnímu Zátiší. Za boudou jsme odbočili vpravo a přes mostek opravdu ostrým stoupáním vyjeli nebo vyšli na Janovu cestu. Pak už to na Staropackou boudu byl kousek.

   Na boudě jsme se převlékli, omyli a příjemně unaveni po asi 75 km s převýšením téměř 1700 m jsme zasedli k večeři a následnému zhodnocení celého dne.

   Celý cyklovýlet proběhl za příjemného a slunečného počasí. Ani jednou jsme nezmokli. Podle plánu se k nám na trase připojili další cyklisté, kteří už s námi sedmi dojeli na Staropackou boudu. Tím se startovní účast zdvojnásobila a dosáhla počtu čtrnáct. To už je pěkné a mám radost, že celé plánování a organizování nebylo zbytečné. Jak je vidět zásadní vliv na účast má počasí krátce před termínovým víkendem.

   Podle diskuze, kterou jsem na boudě poslouchal, jsem nabyl dojmu, že se všem zúčastněným celá akce líbila a byli s prožitým dnem spokojeni. Při tak pěkné účasti jsme si užili více legrace a spát se šlo hodně pozdě.

   Do příštího roku si přeji podobné počasí a podobnou účast. Za rok se to ukáže ...


   Trasa letošního výletu je pro porovnání s předchozími ročníky na stejných stránkách. Jednotlivé ročníky je potřeba si dle libosti zapínat nebo vypínat.

Fotogalerie na adrese http://www.ski-starapaka.cz/kronika/lzturist/cyklotoulky/smrk2023/index.htm.