45. ročník Přejezdu Jizerských hor a Krkonoš 2023

   O víkendu 18. a 19. února roku 2023 uspořádal Lyžařský oddíl při TJ Sokol Stará Paka již tradiční 45. ročník „Přejezdu Jizerských hor a Krkonoš“.

Fotogalerie kliknutím do obrázku.

   Než se pustím do popisu celé akce, bych Vám rád přiblížil situaci ohledně plánování celého lyžařského výletu.

   Zima roku 2022-23 byla jako ostatně několik předešlých zim na sníh velice skoupá. Popravdě řečeno vlastně nesmolilo (nechumelilo) skoro vůbec. V únoru nebyl sníh skoro žádný. Samozřejmě v nejvyšších horách se něco našlo, ale v podhůří maximálně trochu naškrábaného ledu z mrazáku. A v takové situaci jsem plánoval náš tradiční Přejezd. Opravdu to nebylo jednoduché. Chtěl jsem se vrátit ke klasice Přejezdů nového tisíciletí, kdy se celkem pravidelně jezdilo z Kořenova přes Jizerku a Harrachov do Rokytnice nad Jizerou na Staropackou boudu. Tato trasa se nejela možná více než deset let. Bohužel sněhové podmínky tomu nepřály. A světe div se, 14 dní před naším termínem začalo smolit a napadlo celkem slušné množství sněhu. Dokonce Jizerská padesátka, která se jela týden před naším startem byla v ohrožení a toto smolení ji zachránilo. Bohužel už poslední den Jizerské padesátky, to jest v neděli 12.2.2023 se začalo oteplovat, začalo mrholit a závod se dojel za mokrého počasí. Následný týden se nesl už jenom v duchu deště, deště a zase jenom deště. To, co napadlo před 14-ti dny, zmizelo jako mávnutím proutku a nám zbylo jen smutně vzpomínat. V podhůří nebyl sníh žádný a i na horách to nebylo dobré.

   Za této situace jsem v pátek večer začal obvolávat telefonem potencionální lyžnice a lyžníky o kterých jsem věděl, že by mohli jet s informací, že nemá smysl s sebou tahat běžky a že letošní Přejezd bude pouze pěší z Harrachova do Rokytnice nad Jizerou na Staropackou boudu. Tak to je nastínění situace ve které jsme se nacházeli před naším Přejezdem.

   Sraz všech účastníků Přejezdu 2023 byl tradičně na staropackém vlakovém nádraží Ve Staré Pace v sobotu 18.2.2023 v 6:25 hodin. Společně jsme odjeli v 6:30 hodin ze Staré Paky s přestupy v Železném Brodě (odjezd 7:00) a Tanvaldě (odjezd 7:30) do Harrachova (příjezd 7:54). Počasí ve Staré Pace se moc neumoudřilo. Veliká vlhkost a chystalo se na déšť. Za takového počasí se nedala očekávat velká účast. Taky se nás sešlo pouze šest. Velkým překvapením bylo, když dva (tedy páreček) z těch šesti i přes večerní telefonování přišli i se svými běžkami. Prostě odvážlivci. Během cesty vlakem k horám se počasí stále zhoršovalo, až nakonec začalo pršet. S odvážným párečkem jsme se rozloučili v Kořenově. Prostě si za takového počasí chtěli zkusit trasu přes Jizerku do Rokytnice. My ostatní jsme pokračovali až do Harrachova.

   Sobota 18.2.2023

   Po vystoupení z vlaku jsme se za stálého deště vydali pěšky ze stanice Harrachov po silnici do města. No ale co s časem tak brzo ráno v Harrachově. Přemýšlením cestou nás napadlo, že bychom mohli část dne v Harrachově pojmout jako vzdělávací a navštívit nějaká muzea. Jako první po příchodu do města se nabízelo muzeum skla. Tam bylo tak brzy ráno bohužel zavřeno. Tak jsme se před deštěm uchýlili do pivovarské restaurace Novosad, která je součástí areálu sklárny a ochutnali místní pivo „František“. Po otevření v 9:00 jsme si pěkně v klidu prohlédli všechny exponáty. Neměli jsme kam pospíchat a návštěvu můžu jen doporučit. Opravdu pěkné. Po prohlídce jsme se vrátili do restaurace na kus žvance neboť jsme měli trochu hlad. Součástí restaurace je i ochoz nebo spíš pavlač, kde můžete sledovat, jak dole pod vámi skláři foukají svoje výtvory. Po jídle a degustaci „Františka“ jsme se oblékli do mokrých pláštěnek a vyrazili do sloty vstříc dalšímu muzeu. Tou institucí je muzeum lyžování. To se nachází v objektu budovy autobusového nádraží a opravdu stojí za to ho navštívit. Jsou tam vystaveny exponáty ze začátku lyžování až po vybavení našich reprezentantů a posledních mistrů světa ve skoku na lyžích. Vždyť jsme přeci v Harrachově! Po prohlídce jsme se stavili na jedno orosené naproti v hospůdce a vyrazili v lijavci přes Rýžoviště a Studenov na Staropackou boudu. Cesta to nebyla nijak příjemná. Po silnici tekly potoky vody a foukal nepříjemný vítr, ve kterém jsme si museli držet pláštěnky, aby nám neuletěly. Zbytky promáčeného sněhu se při stoupání na Studenov pod námi bořil a nešlo se moc dobře. Nakonec jsme dorazili na Staropackou boudu, která byla krásně vytopená a byla z ní cítit příjemná horská romantická atmosféra. Vytopená byla proto, že jeden anděl strážný nás opustil v Harrachově dříve, nešel do muzea lyžování, ale zatopil na boudě a navařil výbornou polévku.

   Pouze jeden problém měla naše dobrá nálada. A to ten, že jsme nevěděli, kde je náš odvážný páreček na lyžích. Velkou úlevu nám přinesl jejich příjezd ještě za světla. Voda z nich tekla jako ze střechy. Od hlavy a po zádech protékala žlábkem zakončení zad, po nohou a vytékala z lyžáků. Přesto přijeli vysmátí a šťastní. Každý to má v hlavě srovnáno jinak. Dalším překvapením byla návštěva dalšího páru, který přišel pěšky z Rokytnice podpořit naši akci i za takového počasí. Tím se obsazenost boudy zvýšila na osm. Všichni příchozí se převlékli do suchého a najedli se. Pak byli všichni přivítáni na Staropacké boudě u příležitosti 45. ročníku Přejezdu Jizerských hor a Krkonoš. Poté jsme se mohli v klídku pustit do hodnocení celého dne. Jak jinak - debata se protáhla do pozdních nočních hodin. Však počasí se nelepšilo a nikam jsme ráno nepospíchali.

   Neděle 19.2.2023

   Druhý den ráno při pohledu ještě z postele do okna jsme nevěřícně zůstali koukat, cože se to venku stalo. Venku už nepršelo. Nicméně sníh byl promočený a všude tekla voda. Po snídani a úklidu jsme začali balit a připravili se k evakuaci boudy. Náš odvážný páreček se rozhodl, že to opět zkusí na lyžích. Vyrazili směrem přes Dvoračky a Rezek do Vítkovic. To se jim také podařilo a jsou jednoznačně hlavní hrdinové letošního Přejezdu. My ostatní jsme se pěšky vydali dolů do Rokytnice nad Jizerou, autobusem do Jablonečku a následně vlakem k domovům.

   Co závěrem…? Snad horší Přejezd jsem ještě nezažil. V posledních letech je počasí čím dál horší. Letos to byl ale opravdu extrém. Za takových podmínek to není lyžování! To je trápení a požitek z jízdy na čerstvém vzduchu není žádný. Jen si člověk koleduje o nachlazení. Samozřejmě předpovědi počasí odpovídal i počet účastníků.

   Můžu jenom doufat, že snad v příštích letech bude líp.