Vejšlap 2021
Na konci prázdnin tedy poslední srpnovou sobotu roku 2021 opět pořádal Oddíl lyžování TJ Sokol Stará Paka tradiční letní "Vejšlap". Letos jsme se po pěti letech vrátili do Pojizeří. Proto dostal letošní vejšlap název „Za vyhlídkami přírodní rezervace Údolí Jizery“. Trasa byla naplánována do údolí řeky Jizery mezi městy Semily a Železný Brod - a to hned dvakrát. Podrobnosti se dočtete na dalších řádcích, ale začneme pěkně popořádku.
Fotogalerie kliknutím do obrázku.
Sraz všech zájemců o společnou turistiku byl 28.8.2021 v 8:25 hodin na vlakovém nádraží ve Staré Pace. Nakonec se nás na nádraží sešlo pouze šest a vlakem jsme v 8:30 hodin odjeli do Semil. Po povinné společné fotografii v místě startu jsme se vydali na cestu.
Ze semilského nádraží jsme vyrazili severním směrem po modré turistické značce a městem prokličkovali k řece Jizeře, kterou jsme po pěším mostě překonali na druhý břeh, odbočili vlevo a napojili se na červenou turistickou značku. Po pár stech metrech na křižovatce „U Kynčlů“ jsme změnili barvu a přešli na žlutou značku a napojili se na méně známou „Kamenického stezku“. Počáteční táhlé stoupání nás dovedlo na pravobřežní hřeben vysoko nad Jizerou na první vyhlídku „Peretka“, která je jednou z mnoha vyhlídek do údolí Jizery. Kamenického stezka dále pokračuje již bez větších stoupání. Je to poměrně zarostlá úzká pěšina na hraně prudkého svahu padajícího až do Jizery. Hluboko pod námi podél břehu vede dobře známá „Riegrova stezka“. Takže po Kamenického stezce jsme pokračovali dál a postupně navštěvovali jednotlivé vyhlídky. Některé pro svou zarostlost žádný pěkný výhled do údolí nenabízely. To byly hlavně ty první. Zato vyhlídky z druhého konce stezky byly nádherné ba přímo fantastické. Jednotlivé vyhlídky nebudu vyjmenovávat. Zmíním se jen o některých, ostatní jsou popsané na fotografiích.
Z vyhlídky „U Bakala“, ze které je opravdu pěkný výhled, jsme krátce vystoupali na rozcestí a odpočinkové místo „Přístřešek Morava“. Byli jsme téměř na nejvyšším místě letošního vejšlapu, tak jsme se zde krátce zastavili, odpočinuli si a dali svačinku. Do nejvyššího místa nám chybělo pár set metrů téměř po rovině a pak jsme sešli k nejhezčí vyhlídce „Myší skála“. Výstup na ní není zrovna nejjednodušší. Z počátku se na ní stoupá po schodech, ale závěr je již pouze po skále jištěn řetězy. Vyplatí se ale vylézt nahoru, protože výhled z ní je nezapomenutelný.
Potěšeni krásnými výhledy jsme pokračovali dál do obce Spálov. Prošli jsme kolem památné 200 let staré lípy srdčité jejíž obvod kmene je úctyhodných 556 cm a prohlédli si opravenou evangelickou kapli, která slouží jako modlitebna Českobratrské církvi evangelické v Libštátě. Nad kaplí jsme se potěšili rozhledem do volného prostoru širokého okolí Podkrkonoší a Krkonoš.
Poslední část severní trasy byla pouze z kopce a končila u železniční zastávky a vodní elektrárny v Podspálově. Na tomto místě téměř v polovině cesty byla možnost nasednout na vlak a vejšlap si zkrátit. Tuto možnost ale nikdo nevyužil a všichni jsme se odebrali do místní restaurace na oběd, protože byl již nejvyšší čas něco zakousnout.
Po obědě jsme ještě doplnili vypocené tekutiny a vyrazili na zpáteční cestu do Semil. Tentokrát jsme postupovali po veřejně známé klasické „Riegrově stezce“ s cílem na vlakovém nádraží v Semilech. Cestou jsme navštívili známá zatavení a vyhlídky, jako například „Pramen A. Staška“, tunel, visutou lávku atd. Z lávky jsme si také prohlédli na protějším břehu vyhledávanou ferratu „Vodní bránu“, která byla plná lezců. Poslední část trasy pak byla opět kličkováním městem na vlakové nádraží v Semilech.
Zhodnocení akce jsme provedli hned v hospůdce naproti nádraží. Počasí jsme měli na vejšlap perfektní, ač to z počátku tak nevypadalo. Nezmokli jsme a dokonce občas svítilo i sluníčko. První kapky se objevily až když jsme zasedli k zaslouženému závěrečnému pivku.
Délka trasy byla necelých 14 km. Bohužel účast byla jako již v několika minulých letech mizerná. Šest účastníků není zrovna mnoho a z toho byli pouze dva z pořádajícího oddílu. Kdyby nás nepodpořili novopačtí turisté a členové novopackého Velociped klubu, tak by se jednalo o rodinný výlet a ten není nutné takto plánovat a zveřejňovat. Opět jsme u toho... zda má vůbec smysl něco takového podnikat, když není z řad členů lyžařského oddílu zájem. No uvidíme časem.
Jinak jako celkové hodnocení musím konstatovat, že výlet se povedl a všichni účastníci byli spokojeni.
S pozdravem kilometrům zdar
Václav Šeps