Přejezd Jizerských hor a Krkonoš 2021
V sobotu 20.2. roku 2021 uspořádal Oddíl lyžování při TJ Sokol Stará Paka tradiční 43. ročník Přejezdu Jizerských hor a Krkonoš.
Fotogalerie kliknutím do obrázku.
Plánování letošního 43. ročníku Přejezdu Jizerských hor a Krkonoš nebyla vůbec jednoduchá záležitost. Problémy nečiní ani tak nedostatek sněhu jako v minulých letech. Letos je ho pro naše účely celkem dost. Problémy dělají neustále se měnící nařízení vlády České republiky ohledně již téměř rok trvající epidemie potvorského koronaviru.
Prvním problémem byl zákaz cestování do sousedního státu (Polsko) a tam vedou nejčastější naše trasy. Omezil jsem se tedy v návrhu trasy na území našeho státu a natrasoval dvě pěkné cesty na dva dny. Přibližně dva týdny před naším termínem úředníci zakázali ubytování v rekreačních objektech jiným lidem než vlastníkům. Tím padl náš dvoudenní přejezd s přespáním na Staropacké boudě v Rokytnici nad Jizerou. Dobře, řekl jsem si, trasa bude pouze jednodenní. Vlekem se necháme z Rokytnice vytáhnout na Lysou horu, projedeme se po hřebenech a pak sjedeme někam níže na vlak (Vrchlabí, Hrabačov …). Situace v tomto směru byla pro nás příznivá. V letošní zimní sezóně je provoz vleků z důvodu nařízení sice znemožněn, ale používat ho mohou pouze běžkaři. No a pár dní před startem byl zakázán i provoz vleků pro běžkaře a turisty. Řekl jsem si, tak jo, nejde to vlekem, tak vyjedeme na veršky autobusem. Naplánoval jsem krásnou nenáročnou trasu od Špindlerovky přes Luční boudu a Strážné do Vrchlabí. No a co by ani čert nevymyslel, 11.2.2021 zakázali cestovat mimo jiných dvou okresů i do okresu Trutnov. No a co myslíte, kde je Špindlerův Mlýn a Vrchlabí. Správně, jsou v okrese Trutnov. Tím se mě zhroutila i tato trasa. To už jsem byl docela vytočenej.
Co nám tedy zbývá? Moc toho není! Ještě, že je u nás v Podkrkonoší letos taky trochu sněhu. Vždycky jsme si při Přejezdech večer na Staropacké boudě říkali, že až bude jednou u nás sníh, tak pojedeme z boudy až domů do Staré Paky. Tak co kdybychom to zkusili letos? Sice to nebude to pravé, ale alespoň si zkusíme část trasy a budeme vědět pro příště, kudy nás lyže povedou. Toho sněhu není moc a navíc je lehký, prachový a nedrží na zemi. Poslední obleva s deštěm nás připravila o velkou vrstvu základu a na zoraných polích koukaly hroudy hlíny, na které napadl tento lehký sníh a současné mrazy mu nedovolí vlhnout a přilepit se na zem. Vítr ho pak rychle odfoukne a zase kouká tráva a krtiny. Tak dost, plácám, hraju si na znalce sněhu a skutek utek. Jdeme tedy na trasu.
Sobota 20.2.2021 – 17 km
Naplánoval jsem trasu z Hrabačova do Staré Paky. To znamená, že to vlastně není přejezd Jizerských hor a Krkonoš, ale výlet Podkrkonoším. To ale nevadí, ročník bude splněn.
V sobotu 20.2.2021 jsme se v 8:20 sešli na vlakovém nádraží ve Staré Pace a v 8:35 odjeli směrem na Martinice v Krkonoších. Tam jsme přestoupili na vlak na Jilemnici a Hrabačov a tam vystoupili v 9:15. To nám na tak krátkou trasu bohatě stačilo a mohli jsme si přispat. Ze stanice jsme přešli do „centra“ Hrabačova, vyškrábali se nad Hrabačov na první kopeček. Zde na krásné, zasněžené a tvrdé pláni nasadili ski a vyrazili ku Pace. Trasu nedokážu nějak přesně popsat pro nedostatek nepojmenovaných orientačních bodů. Vyhýbali jsme se obydleným místům a jeli po okrajích obcí. Zkusím to tedy alespoň orientačně.
Jak jsem již psal výše, od Hrabačova jsme vyrazili po nádherně zasněžené pláni po východním okraji Jilemnice směrem na Martinice co možné nejpřímějším směrem. Sněhu nebylo mnoho, ale jeho povrch byl tvrdý a souvislý bez vystupujících krtičin a dalo se po něm i dobře bruslit. Stopa samozřejmě nebyla žádná, ale to nám nevadilo a cesta rychle ubíhala. Nejdříve jsme mírně klesali k Jilemnici ke konci ulice Ke Kluzišti a odtud zase stoupali a překonali ulici Branskou. Obloukem objeli Branský kopec na kraj lesa u osady Javorek a odtud již viděli na horizontu Hůru (567 m.n.m). To je kopec nad Martinicemi po jehož úbočí vede naše trasa. Podél lesa jsme přijeli pod hráz rybníka U mlejna a podél ní přijeli až na severní okraj Martinic. Další cesta nás vedla východním okrajem Martinic po zasněžených loukách k vlakovému nádraží v Martinicích.
Po přenesení lyží přes nádraží jsme začali stoupat podél martinické sjezdovky prvním náročnějším svahem letošního přejezdu. Na konci stoupání jsme se dostali na pláně mezi Martinicemi a Studencem Rovnáčovem a v dáli již viděli Kozinec a Staropacké hory a právě tam míří naše trasa. Po stále celkem dobré sněhové pokrývce jsme po pláních jižním směrem pokračovali dál. Nejdříve jsme přešli hlavní silnici č. II/293 a přes Luhovec (místní část Martinic v Krkonoších) postupně dojeli až na polní Letiště Studenec. Tady jsme se na chvilku zastavili na krátké občerstvení z vlastních zásob. Při svačince jsme měli za krásného slunečného počasí úžasné výhledy na sluncem ozářené a zasněžené Krkonoše.
Prostě jsme se kochali. Po svačince jsme pokračovali stále na jih. Projeli krátký remízek a ocitli se Na Dolensku. Tady na jižním svahu již sněhu značně ubylo a museli jsme po loukách kličkovat, ale stále se postupovalo docela dobře. Přejeli jsme jedno údolí a kopeček, přešli silnici č. III/2934 mezi Žďárem u Staré Paky a Studencem a po červené turistické značce dojeli až do Levínské Olešnice. Před námi bylo druhé a zároveň poslední prudší stoupání do sedla Veselka mezi Kozincem a Levínem. Na louce od vlakové zastávky to se sněhem nebylo zatím nejhorší a stoupalo se dobře. Horší to bylo s terénem. Před vrcholem se nám do cesty postavily oplocené pastviny s elektrickým ohradníkem a volně vypuštěnými krávami. Oplůtek jsme museli objet a nad sedlo pokračovat lesem. Po opuštění lesa se před námi otevřel výhled na Podlevín a v dáli na Novou Paku. To už jsme věděli, že nám zbývá posledních pár kilometrů do Staré Paky. Ve sněhové pokrývce nastala zásadní změna. Sněhu značně ubylo a začalo být složité kličkovat po sněhových ostrůvcích. Přesto jsme stále jeli na lyžích, jen po cestě přes Podlevín jsme museli jít po svejch. Na konci Podlevína jsme znovu zkusili lyže nasadit, abychom mohli říci, že jsme do Staré Paky dojeli. Této poslední části cesty se snad už ani nedá říci lyžování. Po té trošce rozbředlé hmoty jsme opatrně postupovali a hledali sněhové ostrůvky a travnaté plochy bez kamenů a krtičin. Prostě cesta pro otrlé lyžníky na starých ski. Ti, kteří měli novější vybavení, to s naším pochopením odpískali a ten kousek z kopce ke staropackému kostelu lyže donesli. No a my ostatní DOJELI AŽ DO STARÉ PAKY! Cíl staropacký kostel byl dosažen a mohli jsme si všichni pogratulovat, že v tak složité době se nám podařilo letošní přejezd absolvovat.
Závěrečné zhodnocení proběhlo u opékání buřtů a u zlatavého moku v soukromí ve Staré Pace. Den byl krásný a slunečný a výlet se všem zúčastněným líbil. Délka výletu byla kolem 17 km a nebyla nijak náročná. Pro naše ski to ke konci trasy sice nebylo to nejlepší, ale do cíle se všichni dostali bez problémů.
Prostě jsme si udělali takový krátký půldenní výlet, projeli se na lyžích, cestou poklábosili a zvládli i závěrečné zhodnocení i se zavřenými hospodami.
Všem lyžníkům velice děkuji za účast a podporu, že mě v tom nenechali samotného. Člověk alespoň nemá pocit, že dělá něco zbytečně.
Zde naleznete grafické zobrazení tras přejezdu.
