42. ročník Přejezdu Jizerských hor a Krkonoš

   V sobotu 15.2.2020 jsme se již tradičně sešli na vlakovém nádraží ve Staré Pace ráno v 6:25 hodin. Staropačtí skijáci přišli po svejch a přespolní dorazili různými prostředky. Do vláčku na Železný Brod jsme již nastoupili společně a v 6:30 vyjeli vstříc dalšímu ročníku Přejezdu. Podle obsazených sedadel jsme zjistili, že nás vyrazilo jedenáct. Naším cílem byl letos Harrachov, protože se už několik let z tohoto místa nestartovalo. Pro výše popsané problémy se sněhem nebyla ani předem určená trasa s tím, že se konkrétně domluvíme cestou vlakem. Nakonec vše dopadlo jinak a tak jako vloni se naším cílem staly polské Jakuszyce, kam jsme s přestupy v Železném Brodě a Tanvaldu dojeli asi v 8:10 hodin. Po vystoupení z vlaku nás překvapilo poměrně slušné množství sněhu s dobrou kvalitou a vzduch s teplotou lehce pod nulou. Nebe se začínalo protrhávat a vypadalo to na nastávající pěkný zimní den. Celí nadšení jsme nafotili společné startovní foto, nazuli ski a vyrazili do stopy. Tedy ne všichni. Jana Šepsová stejně jako vloni vyrazila sama po svejch směr celnice, Harrachov, Staropacká bouda, aby se nám s předstihem postarala o zatopení a uvaření cílové políuky na Staropacké boudě.

Sobota 15.2.2020 – 29 km

   První 3 km byly totožné s loňským rokem. Tedy po polských stopách nad právě rekonstruovaným biatlonovým stadiónem na Rozcestí Pod Cicha Równia (944 m.n.m.). Zde jsme se zastavili, aby se deset lyžníků dalo dohromady a na křižovatce pokračovalo správným směrem.
   Jmenovitě: Václav Šeps, Zdenek Ježek, Romana Ježková, Petr Vancl, Radek Fišera, Pavel „Berry“ Hakl, Šárka Haklová, Radek Landfeld, Jiří Kučera a Pavel Pilař.

   Z rozcestí jsme se nevydali rovně na severozápad jako vloni, ale vpravo po krásně upravené stopě. Cesta začala rovinkou, ale postupně stoupala víc a víc až jsme po 2,8 km dojeli na nejvyšší místo letošního přejezdu na rozcestí Kopalnia Kwarcu „Stanisław“ (1022 m.n.m.)(5,8 km). Zde bylo další místo kde jsme opět spojili své síly na následující cestu.

   Ta pokračovala krásným dlouhým sjezdem přes křižovatku Czerwony Potok (948 m.n.m.) až do Górne Szklarske Poreby do chaty U Rumcajsa (779 m.n.m.)(10,7 km). Jak stylové! My lyžníci z Rumcajsova kraje posvačíme v Polsku v Rumcajsově chatě. Dokonce i pivo tam měli rohozecké, platili jsme českými korunami a na stěně byl obrázek Rumcajse s Mankou. Mělo to jen jednu malou chybu. Zpět jsme se museli vyškrábat 700 m do kopce až na křižovatku Sciernisko (837 m.n.m.)(11,4 km). Ještě asi 300 m jsme stoupali a pak sjeli na křižovatku Wiciarka na cestu Czarny Kamień (801 m.n.m.)(12,3 km). Po této cestě jsme podél kolejí mírně stoupali zpět na místo startu do Jakuszyc (887 m.n.m.)(16,7 km). Udělali jsme si krásný sedmnáctikilometrový okruh po polských stopách, na pěkném sněhu, za pěkného počasí a navštívili místa a chatu, kde jsme ještě nebyli.

 

   Jizerskou část jsme měli tedy za sebou a čekala nás už jen ta kratší krkonošská část přes Harrachov do Rokytnice nad Jizerou. V Jakuscycích jsme museli nejdříve objet celý právě budovaný biatlonový areál, protože průjezd podél střelnice byl zatarasený a nebylo možné tam projet. Objeli jsme ho tedy vpravo lesem a na spodní části areálu se přesunuli k hlavní silnici a podél silnice jsme příkopem vyrazili k Harrachovu. Po asi 1,1 km jsme dojeli k bývalé celnici. Tam jsme se napojili na Starou celní cestu, po které jsme po 3 km sjeli do Harrachova. Prošli jsme kousek městem a skončili na pozdní oběd v Restauraci Praha (693 m.n.m.)(22,5 km). Občerstveni a odpočati jsem se vydali na poslední úsek na Staropackou Boudu. V Harrachově jsme sjeli k lanovce na Čerťák. To bylo nejnižší místo celého dne (667 m.n.m.). Údolím jsme projeli do Rýžoviště a začali stoupat na Studenov. Po 2,8 km jsme na byli Studenově (930 m.n.m.)(26,5 km) a zbývala nám jen cesta po hřebeni a poslední sjezd lesem na Staropackou boudu, kam jsme dorazili ještě za světla (820 m.n.m)(29 km).

   Bouda byla krásně vytopená a Jana Šepsová měla velkou radost, že už jsme v cíli a že se na chalupě už nemusí sama bát. Připravenou měla pro nás již tradiční políuku, kotlík čaje a trochu ohnivé vody na přivítání. Převlékli jsme se do suchého, propocené hadry dali sušit a sesedli se pospolu k občerstvení a hodnocení projetého dne. Co člověk, to jiný názor, ale na výsledku jsme se shodli stejném. I přes strach ze sněhových podmínek se nám Přejezd opět podařil a krásně jsme se projeli, navštívili i neznámá místa a užili si pěkného počasí. Hodnocení se nám protáhlo až do pozdních nočních hodin a užili jsme si tak společné zábavy.

Neděle 16.2.2020

   Na tento den již nebyla naplánovaná žádná společná trasa. Po snídani se osazenstvo boudy začalo pomalu balit a postupně chalupu opouštět. Myslím, že nejčastější trasa vedla zpět do Harrachova na vlak nebo autobus. Po uklizení všech prostor opustili boudu jako poslední Vašek a Jana Šepsovi. Nad chalupou jsme se rozloučili. Já jsem se vydal honit ostatní do Harrachova a Jana se rozhodla pro trasu opět pěšky přes Dvoračky a Končiny až do Jablonce nad Jizerou na vlak. Ušla tak pořádnou porci kilometrů a měla jich tak v neděli nejvíce z nás všech.

   Co napsat závěrem? Zde musím poděkovat Janě Šepsové, že se obětavě uvolila zabezpečit boudu a připravit tak kvalitní zázemí pro nás všechny.

   No a jsem rád, že se Přejezd z důvodů popsaných výše nezrušil a projeli jsme ho. Samozřejmě také děkuji všem lyžníkům, že se nezalekli špatné sněhové předpovědi a absolvovali celou trasu. Pevně věřím, že se přejezd líbil a byl inspirací pro vlastní vyjížďky po Jizerských horách.

Nakonec ještě trochu statistiky.

Délka trasy: 29 km

Letošní ročník měl tři účastnice:
- Jana Šepsová – pěší přechod sobota 14,5 km a neděle 14 km
- Šarka Haklová a Romana Ježková - celou trasu ujely bez problémů a ještě nás pěkně proháněly. Na všech křižovatkách byly vždy mezi prvními.

   Zde naleznete grafické zobrazení tras přejezdu.