Sedmý ročník cyklo výletu na Smrk.
V sobotu 23.6.2018 uspořádal Oddíl lyžování sedmý ročník cyklo výletu na nejvyšší kopec Jizerských hor Smrk (1124 m.n.m.).
Po téměř dvou měsících krásného letního počasí s teplotami často překračujícími 30 stupňů nebyla přepověď na náš víkend nijak růžová.
Zatažená obloha, častý déšť a teplota neměla v horských partiích dosahovat ani 15 stupňů a kolem Jizerky ani 10 stupňů. To, co meteorologové předpověděli, to se jim konečně a pro nás bohužel, povedlo. Však se dočtete v dalším textu, jak jsme dopadli s naším výletem.
Sraz cyklistů byl plánován na pátek 22.6.2018 od 18:00 hodin na Staropacké boudě v Horní Rokytnici nad Jizerou. I přes špatnou předpověď počasí jsem měl informace, že by účast nemusela být až tak špatná. Někteří se na boudu dopravili auty i se svými bicykly jiní po vlastní ose. Já jsem byl členem skupiny čtyř bikerů, kteří se rozhodli na boudu dojet ze Staré Paky na svých strojích. Bagáž nám do hor samozřejmě dopravila manželka autem, tak jsme mohli jet na lehko.
Sraz nás čtyř mušketýrů byl v 16:00 hodin v Hospůdce Na Lajně ve Staré Pace. Krátce po tom, co jsme se sešli a připravili se k odjezdu, začalo celkem silně pršet a teplota začala klesat. My jsme zůstali uvězněni u výčepu. Ano, říkáte si, tam to neměli tak špatné, ale s vidinou necelých 40 km se slušným převýšením to není zrovna nejlepší začátek. V jednu chvíli déšť ustal a my se plni elánu začali strojit k odjezdu. Než jsme se oblékli, tak svatý Petr opět otevřel ventily a začal kropit. Naše věznění pokračovalo. Dokonce jsme přes výlohu ve vodní tříšti a kalužích zahlédli naše auto, které právě projíždělo Starou Pakou na Staropackou boudu a my ještě stále pobývali Na Lajně. Kolem 17:30 hodin se déšť uklidnil a nám se konečně podařilo opustit Starou Paku a vyrazit směrem Horní Rokytnice nad Jizerou. Původní záměr si cestu zpestřit nějakými zajížďkami jsme rychle opustili a jeli klasicky po silnici přes Roztoky u Jilemnice, Jilemnici, Hrabačov a Víchovou. Při mírném klesání Víchovou se proti nám blížila velká bílá až šedá stěna plná vody sahající na zem. Vzdálenější lesy na protilehlém svahu už nebyly vidět. Hned jsme začali hledat úkryt, který se nám naskytl v blízkém bistru u silnice uprostřed obce. Tam jsme dojížděli již za začínajícího deště. Seskákali jsme z bicyklů a rychle se schovali pod střechu. Krátce na to se spustil hrozný lijavec doprovázený krupobitím. Bistro "Na Habeši" bylo tedy naší záchranou a my tam počkali až se slota přežene. Až když se živly uklidnily jsme pokračovali dál tentokrát již bez deště až na Staropackou boudu. Tam jsme dorazili krátce po 20:00 hodině. I přes špatné počasí můžu říct, že jsme cestu tak vykličkovali a projeli ji téměř se suchými zády.
Po našem příjezdu dorazila ještě dvě auta a na kole přijel Ondra Černý z Jablonce nad Nisou. A to už jsme byli všichni - celkem 11 cyklistů:
Jiří Grafek, Ondřej Rozporka, Petr Vancl, Petra Straňková, Vlasta Sucharda, Dan Frýba, Ondřej Černý, Lukáš Jaroš, Bára Jarošová, Jana Šepsová a Vašek Šeps.
Ještě jsme věděli o dvanáctém bikerovi, který se k nám má připojit až v sobotu a tímto sportovcem byl Pavel Červený z Roškopova.
Večer jsme všichni poseděli trochu déle a diskutovali nad následujícím dnem, o kterém předpověď počasí opět neříkala nic pozitivního. K žádnému výsledku jsme nedošli a rozhodnutí jsme tedy nechali na ráno příštího dne a na aktuálním stavu počasí.
V noci na sobotu celkem vydatně pršelo, ale před svítáním déšť ustal. Ráno po snídani jsme rozhodli, že když neprší tak jedeme a uvidíme, co nás potká na trase. Plánovaný odjezd v 9:00 hodin se opět nepodařilo splnit a vyjeli jsme až před 10:00 hodinou. Teplota při odjezdu byla 7 stupňů. Trasa byla klasická a osvědčená. Lesní cestou nad Staropackou boudou na hřebenovou cestu od Ručiček a sjezd pěšinou na křižovatku Ručičky-Kládovka. Dále Kládovkou po asfaltu až na Krakonošovu snídani. Zde se od nás oddělila ďučata (Petra Straňková, Bára Jarošová, Jana Šepsová), která se rozhodla jet trochu snadnější cestou kolem Mumlavy přes Harrachov na bývalou celnici, kde jsme se měli opět sejít.
Ostatní cyklisté stoupali z Krakonošovy snídaně na křižovatku pod Voseckou boudou a dále Terexem na bývalou celnici. Počasí na Kládovce i cestou Terexem bylo bez problémů a dokonce občas svítilo i sluníčko. Na celnici jsme čekali na ďučata. Během čekání nám volal Pavel Červený z Polska, že je asi 1 km za chatou Górzystów a začíná stoupat ke Smrku.
Nemohli jsme se dočkat a čekání se nám zdálo již podezřele dlouhé a tak jsme pokračovali dál. Po hlavní silnici jsme museli přejet do polských Jakuszyc, kde jsme odbočili na lesní asfaltku směr Orle. Jen jsme vjeli do Polska, tak začalo mžít a voda postupně přidávala až dosáhla regulerního deště. Rychle jsme dojeli na Orle a schovali se uvnitř boudy. Koupili jsme si jídlo a čekali. Během občerstvení zazvonil telefon, že naše cyklistky jsou na celnici a budou pokračovat dál na Orle. Drželi jsme jim stůl a čekali až přijedou. Cestu na Orle absolvovaly také za mžení, ale silný déšť ustoupil. Ďučata měla v plánu v tomto počasí na Smrk nepokračovat, ale odbočit pod Orle kolem Graničníku a přes Karlovský most vystoupat na Jizerku a tam na nás počkat. K tomuto plánu se ještě připojil Petr Vancl.
My ostatní jsme z Orle za mrholení pokračovali dál odhodlaní dobýt Smrk. Bohužel mžení se hned po odjezdu začalo měnit ve stále silnější déšť až lilo jako z konve. Voda nám tekla úplně všude, tekla žlábkem prodloužení zad a stříkala z bot. Takto promočení a při teplotě kolem 7 stupňů nás odhodlání začalo rychle opouštět. Po 5 km u chaty Górzystów jsme se rozhodli, že nemá smysl pokračovat dál a koledovat si o nastydnutí. Ostatně v deštivých mracích sahajících až k zemi nebyl vidět ani blízký les natož Smrk, který je z tohoto místa jinak krásně viditelný. Otočili jsme bicykly a vraceli se zpět na Orle. Tam jsme se již nezastavovali, pouze zavolali ďučatům na Jizerku, že se vracíme na Staropackou boudu a ať na nás nečekají a jedou zpět svojí trasou.
Pak již měl výlet rychlý spád. Za deště jsme se nikde nezastavovali a přes Mýtiny, Harrachov - nádraží, Harrachov a chatu Lesní zátiší jsme dojeli až na Staropackou boudu. Rychle jsme se svlékli, vyždímali vše co vyždímat šlo, zatopili v kamnech a začali vařit polévku pro ostatní účastníky zájezdu, kteří se určitě vrátí prochladlí na boudu.
No a co se dělo na Jizerce? Ďučata a Petr Vancl čekali v restauraci Panský dům, kde se k nim připojil Pavel Červený, který se právě vracel ze Smrku a jako jediný ho tedy dokázal pokořit. Jejich trasa z Jizerky pak pokračovala zpět přes Mořinu, Martinské údolí, Harrachov - nádraží, Harrachov a také přes Lesní zátiší na Staropackou boudu. Když dorazili, byli jsme velice rádi, že jsme opět všichni pod jednou střechou a nikomu se nic nestalo. Večer probíhal samozřejmě při všeobecné diskuzi o uplynulém dni a prožitých mokrých zážitcích.
Po nedělní snídani začal úklid boudy a poté nastalo postupné rozprchnutí účastníků zájezdu k domovům. Páteční cyklisté jeli domů opět na svých strojích.
Při celkovém hodnocení nemůžu letos napsat, že se výlet podařil. Již podruhé za sebou se nám nepodařilo na Smrk dojet. Počasí je snad čím dál horší a letos bylo nejhorší za celou sedmiletou historii. I přes tyto podmínky se ale podařilo nějaké kilometry ujet a nějaký sportovní výkon podat. Nejdelší trasu 62 km urazil Pavel Červený, kterému se jako jedinému podařilo podívat se na rozhlednu na Smrku. My, kteří jsme nedojeli a otáčeli na Górzystówu jsme ujeli asi 59 km. No a ďučata se pochlapila a urazila asi 52 km. Všichni zúčastnění si samozřejmě zaslouží velkou pochvalu za ujeté kilometry, ale hlavně za odvahu, se kterou se pustili do této akce i přes tak špatnou předpověď počasí.
No a co dál? Dál žijeme v naději, že snad další ročník 2019 se nám konečně opět podaří Smrk zdolat jako v několika předcházejících ročnících.
Pedálům zdar
Václav Šeps
Trasa letošního výletu je pro porovnání s předchozími ročníky na stejných stránkách. Jednotlivé ročníky je potřeba si dle libosti zapínat nebo vypínat.
