Šestý ročník cyklo výletu na Smrk.
Letos jsme na Smrk v Jizerský horách nejeli tradičně poslední červnový ale až první červencový víkend. Toto neplánované rozhodnutí nás bohužel připravilo o pěkné počasí uplynulých týdnů. O tom ale až později.
Předpověď počasí nebyla příznivá, ale přesto jsme se na tento vejlet těšili. Předpověď se samozřejmě odrazila i na zájmu o tuto porci kilometrů na kole v horách. Od zveřejnění pozvánky na vejlet jsem zaznamenal pouze dva nebo tři dotazy s možnou účastí. To nevypadalo moc dobře.
Jako pořadatelé jsme se přesto v pátek 30.6.2017 odpoledne vydali na Staropackou boudu s nákladem potravin, troškou tekutin a kopcem elánu. Připravili jsme ohýnek a očekávali příjezd tří nahlášených cyklistů. Ze tří nakonec přijeli jen dva. A i to nás vzhledem k nepříznivé předpovědi počasí potěšilo.
Večer nás bylo na boudě sedm a jeden pes. Ten samozřejmě na Smrk nejel, ale hlídal se svým pánem a paničkou Staropackou boudu.
K večeru bylo celkem jasné, že nás již více nebude. Usadili jsme se venku k připravenému ohýnku. Pořadatelé přivítali učastníky ohnivou vodu a vlídným slovem plným nadějí pro následující den. Povídali jsme si venku u ohýnku při opékání uzenin a ochutnávání dovezených zrzavých tekutin. Při postupném ochlazování se objevili první kapky, které nás zahnaly do studené chalupy. Zatopili jsme a chlad jsme zaháněli vítací irskou ohnivou vodou dokud nebylo vidět na dno. Venku krápalo jen chvilku a my se mohli opět usadit u ohýnku. V noci nás několikrát probudilo bubnování deště do střechy. No to bude vejlet, kdo ví jak bude ráno?
Ráno 1.7.2017 nás přivítalo podmračeným a temným nebem. K dešti nebylo daleko. Nasnídali jsme se z přivezených zásob. "Chlapi (to jsem řekl i ženskejm, tedy ženský)!!! Zatím neprší, tak jedem. Kdo má blatníky tak neprohloupí."
Na chalupě zůstali Eva a Petr Pakostovi se svým hlídačem Donem Pakostou. Společně hlídali chalupu, deštivé mraky a přivolávali sluníčko.
Na trasu letošního přejezdu vyrazili Jana a Vašek Šepsovi, Petr Vancl, Ondra Rozporka a Dan Frýba. Původně plánovaná trasa byla všem známá, ale při startu padlo demokratické rozhodnutí, že letos bude vše závislé na počasí a od toho se bude naše cesta odvíjet.
Již netradiční byl start směrem ke Studenovu. V prvním stoupání nás dohonily první mráčky a první deštík. Ale nejsme z cukru a tak jsme pokračovali statečně dál k Harrachovu Janovou cestou. Nad Harrachovem na sjezdovce pod Čerťákem jsme se pokochali pohledem do dáli směrem ke Smrku. Mraky se rozestoupily, viditelnost byla celkem dobrá. "Smrk je támhle v dáli na horizontu pod těma dešťovejma mrakama!" Pak jsme sjeli Janovou cestou do Harrachova. První zastávkou byla ochutnávka pravého harrachovského piva ze sklárny. "František" všem tuze chutnal. Od sklárny na celnici jsme jeli po červené turistické trase lesem. Cesta byla příjemná a to bez aut, kamionů a motorek. Kiosek na celnici jsme ovšem nemohli minout. Byl otevřený a někteří z nás museli doplnit vypocené tekutiny. Zde jsme se také dohodli na následující trase. Protože se kolem Smrku čerti ženili a všichni účastníci již na rozhledně byli, padlo rozhodnutí že se tentokrát o tento cíl pokoušet nebudeme. Celej vejlet pojmeme jako poznávací. Prostě vyrazíme po trasách a cestách, kde většina cyklistů ještě nejela a dokonce ani nebyla.
Z celnice jsme pokračovali dál do polských Jakuszyc. Tady jsme zvolili opět jinou trasu Polskem na křižovatku "Rozdroże pod Cichą Równią" (943 m.n.m.). Na Orle se z křižovatky nejelo nejkratší cestou, ale pokračovali jsme rovně po zimních běžeckých stopách. Po asi 1,5 km jsme odbočili vlevo a vychutnali si i cyklo cestu přes rašeliniště. Ale nemuseli jsme se brodit, přejeli jsme přes dřevěnné lávky a občas jsme přetlačovali bycikly přes schody a kameny. Ale byla to parádní cesta po které zatím většina z nás nejela. Po příjezdu na Velkou jizerskou louku jsme vzhledem k blížícím se dešťovým mrakům již nepokračovali na Gorzystów, ale vraceli jsme se zpět na Orle. Prní kapky deštíku nás dohonily ještě před Orle. Zatímco jsme si na Orle v suchu vychutávali polévku a točené polské pivko, venku se rozpršelo. Deštík to byl vydatný. Když jsme opět vyjížděli na trasu bylo po dešti. Počasí rozhodlo, že se již nebudeme na vrškách zdržovat a vyjeli jsme z Orle vpravo nad řekou Jizerou směrem k Harrachovu. Cesta lesem byla příjemná, ale opět nás dohonily mráčky. Tedy on to byl větší mrak s větším množstvím vody - takže jsme oblékali pláštěnky.
Cesta to byla ale pohodová přes Harrachovské nádraží do Harrachova pod lanovku. Na tomto místě jsme samozřejmě nemohli minout zastávku v Pivnici u Krtka. Při sezení venku u zlatavého moku Dan Frýba při pohledu na rozjetou lanovku nevydržel a rozhodl se, že se nechá vyvést na Čerťák a na chalupu dojede samostatně. Ostatní ještě chvíli poseděli a ještě za sucha vyjeli směrem přes Rejžoviště k Restauraci Lesní Zátiší. Tam nás ale počasí opět donutilo k zastávce. Přihnala se bouřka se spoustou vody. Byli jsme rádi, že jsme schovaní v suchu restaurace. Po rozfoukání mraků nám sluníčko ukázalo cestu směrem vpravo přes most na závěrečné stoupáníčko po upravené cestě nad Staropackou boudu. První šlápnutí do pedálů některým zrychlila další, která se k nám přece jenom vrátila. Na závěr nás proudy vody potrápily. Ale byla to závěrečná cesta, kterou všichni zvládli. Někteří - Ondra s Váškem vydupli stoupání v pedálech a zaslouží si pochvalu za sportovní výkon. Zbývající účastníci Petr s Janou došli po svejch. Ale všichni závěrečný kopec zvládli dle svých sil, i když hromy a blesky lítaly kolem a déšť se spustil z plných konví.
Na boudě na náš čekali všichni tři Pakostovi s horkou gulášovou polévkou. První, kdo dojel do cíle, byl samozřejmě Dan Frýba. Ten bouřce s předstihem ujel od lanovky na Čerťáku přímo na chalupu ještě za sluníčka. Když zbývající cyklovýletníci dorazili, byl Dan už vyvoněný po velké koupeli ve vaně, převlečený do suchého a najedený.
Z ostatních v cíli na boudě kapala voda a odpadávalo krkonošské bláto. Pláštěnky nám v bouřce příliš nepomohly - nebyla na nás nitka suchá.
Sportovní výkony letos nebyly takové, jako v předešlých ročnících. Ale i tak to stálo za to! Projeli jsme totiž cesty, kde jsme ještě nikdy nebyli.
Trasa letošního výletu je pro porovnání s předchozími ročníky na stejných stránkách. Jednotlivé ročníky je potřeba si dle libosti zapínat nebo vypínat.
