Pátý ročník cyklo výletu na Smrk.
Poslední červnový víkend se uskutečnil tradiční cyklo výlet ze Staropacké boudy v Rokytnici nad Jizerou na Smrk (1124 m.n.m.), nejvyšší kopec Jizerských hor.
Na tento výlet jsme se velice těšili. Zvláště, když dle dlouhodobé předpovědi mělo být slunečno a teplo. Jako pořadatelé jsme v pátek 25.6.2016 odpoledne vyrazili na Staropackou boudu s nákladem potravin a tekutin. Připravili jsme ohýnek, narazili soudek a očekávali příjezd dalších cyklistů.
Do večera nás bylo třináct a jeden pes. Ten samozřejmě na Smrk nejel, ale hlídal se svým páníčkem Staropackou boudu.
Po přivítání všech hostů jsme zasedli k ohýnku a za stálého klábosení jsme opékali různá masa a uzeniny a ochutnávali zrzavou vodu ze soudku, proloženou něčím ostřejším na podpoření chuti. Byl velice teplý večer a tak jsme vydrželi klábosit do pozdních nočních hodin. Prostě dokud tekla zrzavá voda.
Ráno nás přivítalo jasným sluncem a teplem, které kolem deváté hodiny dosahovalo téměř 20°C. Nasnídali jsme se, převlékli do cvičebního a připravili se na odjezd. Na boudě zůstal jen Petr Pakosta, který nebyl zdravotně v pořádku se svým čtyřnohým kamarádem Donem Pakostou a společně hlídali boudu.
Dvanáct nás osedlalo své bicykly a po deváté hodině jsme vyrazili do stěny - a to doslova. Trasa byla známá a od předchozích ročníků se příliš se neměnila. Z boudy jsme zvolili hned poměrně prudký kopec a vyjeli lesem na vrcholovou cestu nad boudou. Odtud nás čekal tradiční sjezd lesní pěšinou ke Kládovce. Dále jsme pokračovali klasicky Kládovkou přes Krakonošovu snídani, křižovatku Pod Voseckou boudou, Terexem na celnici v Novosvětském průsmyku. V kiosku na hranicích jsme se těšili na osvěžující orosené pivo v kiosku. Hlavně, aby neměli zavřeno. Kiosek byl ale otevřený a tak jsme si zde mohli dopřát zaslouženou odměnu. Z celnice jsme pokračovali dál přes polské Jakuszyce, osady Orle a Górzystów, Polanu Izersku a po telegrafní cestě jsme stoupali na Smrk. Cestou jsme ale asi něco provedli a Duch hor se na nás začínal zlobit. Již při stoupání telegrafní cestou bylo z dálky slyšet první bublání blížící-se bouřky a za Smrkem se začaly kupit bouřkové mraky. Plánované kóty Smrk 1124 m.n.m. jsme dosáhli kolem 14:30 hod., stále ještě za slunečného počasí. Mraky ale byly čím dám větší a hrozivější. Dopřáli jsme si krátkého odpočinku na jednu sušenku, udělali společnou fotku a vyrazili na zpáteční cestu. To už se i slunce schovalo a bublání přešlo do stále silnějšího hřmění.
Při klesání k Nebeskému žebříku se objevily první velké kápance a bouřka se přihnala přímo nad nás. Byli jsme ztraceni. Nezbylo nám nic jiného než stáhnout hlavy mezi ramena a přidat ve šlapání. Nebylo se kde schovat. Chvíli jsme se zkoušeli schovat se pod smrkem. Žel, ten smrk pod Smrkem nám moc nepomohl. Tak jsme pokračovali dál za obrovského lijáku, krup, hromů a blesků přímo nad námi. Proudy vody nám stékaly do úžlabí zakončení zad a stříkaly z bot.
Po asi 6.5 km jsme se dostali z bouřky na křižovatku Předěl kde už nepršelo, začalo vykukovat sluníčko a našemu trápení s deštěm byl konec. Nálada stoupla nejméně o 200% a když jsme se tak po sobě podívali, tak jsme se všichni rozesmáli, jak jsme vypadali. Nebyla na nás niť suchá, jen v puse jsme měli sucho jak jsme hnali před bouřkou. Sluníčko zase začalo svítit. My pokračovali dál na Jizerku a těšili jsme se jak si dáme jedno pivko na zahřátí. Tento sen se nám splnil na Jizerce v Pešákovně, kde jsme se také nadlábli výborných borůvkových knedlíků. Seděli jsme venku na sluníčku a postupně osychali. V dálce stále bouřilo, ale my jsme se již nenechali rozhodit.
Z Jizerky to již byla pohodová jízda přes Karlovský most nad Jizerou, opět přes polskou osadu Orle a Harrachovské nádraží do Harrachova k lanovce. Né, lanovkou jsme nejeli, jsme přece zdatní staropačtí sportovci. Jen jsme se tam stavili v Pivnici U Krtka na zaslouženou odměnu za celodenní šlapání. Po krátkém zhodnocení jsme vyrazili Harrachovem k Restauraci Lesní Zátiší, přejeli most a závěrečným trhákem po nově upravené cestě vystoupali nad Staropackou boudu. Následoval už jen sjez k boudě - ten samý, kterým jsme ráno stoupali vzhůru.
Na boudě na nás čekal Petr Pakosta s vynikající polévkou, kterou během dne připravil. S plným žaludkem jsme začali hodnotit jednotlivé části uplynulého dne a všichni jsme se shodli na tom, že i když jsme šíleně zmokli, tak se výlet povedl a díky ostatním krásným zážitkům si na vodu už nikdo ani nevzpoměl.
Na závěr bych chtěl poděkovat všem zúčastněným za statečnost, že v dešti nepropadli trudomyslnosti a statečně zvládli nástrahy počasí. Také jim patří obdiv za jejich sportovní výkony. Vždyť jsme ujeli 76 km náročným terénem a nastoupali 1680 výškových metrů. Konkrétně bych poděkoval Evě, Kátě a Petrovi Pakostovým, Karlovi Pakostovi, Janě a Vaškovi Šepsovým, Jarkovi Nyplovi, Petru Vanclovi, Danovi Frýbovi, Radkovi Fišerovi, Pavlovi Pilařovi, Pavlovi Červenému a Pavlovi Dědkovi.
Trasa letošního výletu je pro porovnání s předchozími ročníky na stejných stránkách. Jednotlivé ročníky je potřeba si dle libosti zapínat nebo vypínat.
