Přejezd Jizerských hor a Krkonoš 2016
Zimní sezóna 2015-2016 je na sníh velice skoupá stejně jako ta loňská. Letos je to však ještě horší. Kde není umělé zasněžování, není možné provozovat zimní radovánky a to ani ve vyšších polohách hor.
Přesto jsme se rozhodli a uspořádali tradiční Přejezd Jizerských hor a Krkonoš. Těmto sněhovým podmínkám odpovídala i naplánovaná trasa, se kterou se přejezd změnil pouze na Přejezd Krkonoš.
38. ročník Přejezdu jsem tradičně zahájili na vlakovém nádraží ve Staré Pace. Tam se nás v ranních hodinách sešlo šest. Vlakem jsme v 6:31 odjeli do Semil, kde jsme se pěšky přesunuli na autobusové nádraží a čekali na autobus směr Benecko. Během čekání na náš spoj přijel od Jičína autobus a z něho vystoupil Martin Pilař. Tak nás bylo „sedm statečných“. V 7:25 jsme nastoupili do našeho autobusu a vyrazili na Benecko.
Na vršku Benecka, (865 m.n.m.) na zastávce u hotelu Kubát, jsme vystoupili v 8:31 a pěšky stoupali ke zdejším běžeckým lyžařským tratím. (915 m.n.m.). Na tratích jsme byli asi v 8:40. Naším velkým překvapením byly krásně upravené stopy a sluníčko nad hlavou. Očekávali jsme zelenou cestu, podmračeno a pěší túru někam až k Horním Mísečkám. Srdíčka nám poskočila, s radostí jsme se přezuli do treter, zaklekli do bloků a asi v 8:50 vystartovali vstříc výzvám prvního dne přejezdu.
První den – sobota 27.2.2016 – 20.5 km
Z Benecka (0 km, 865 m.n.m.) jsme tedy vyrazili klasicky přes Rovinku (2.4 km), hospodu U piráta (3.2 km), Třídomí, sjezdovku Labská (7.2 km) na Horní Mísečky (9.3 km, 1032 m.n.m.). Sluníčko svítilo, ale asi v půlce cesty se začaly objevovat první mráčky a pomalu se začínalo zatahovat.
Dorazili jsme na Mísečky. V Jilemnické Boudě jsme si dali polévku, trochu zrzavého moku a odpočinuli si před náročným stoupáním po Masarykově horské silnici k Vrbatově boudě. Posilněni a odpočinuti jsme před boudou nafotili společný snímek a asi v 11:50 vyrazili do "stěny". Masarykovou silnicí jsme stoupali asi 4 km. Ti poslední dorazili na Vrbatovku kolem 13:15, zatím co „Závoďáci“ už byli v teple boudy a měli za sebou polévku. Nedalo se nic dělat, stejně museli počkat na ty pomalejší, abychom dál pokračovali společně.
Už během stoupání se nebe zatahovalo a začal se zvedat vítr. Ve 14:20 jsme opustili vyhřátou boudu a venku zjistili jak rychle se počasí dokáže změnit. Za zesilujícího větru jsme vyrazili od Vrbatovy boudy (13.8 km, 1392 m.n.m.) kolem Mohyly Hanče a Vrbaty k Harrachovým kamenům. Na hřebenu už byl vítr tak silný, že méně stabilní lyžníky vystrkával ze stopy. Rozhodli jsme, že plánovanou trasu po vrškách hor, přes Voseckou boudu, zrušíme a nejkratší cestou sestoupíme ke Dvoračkám. Jak řekli, tak učinili. Kolem Harrachových kamenů (1421 m.n.m.) jsme pokračovali k Růženčině zahrádce a sjeli do Kotelského sedla (16.2 km, 1320 m.n.m.). Tady jsme zuli ski a začali sestupovat ke Dvoračkám „po svejch“. Dva stateční bratři Pilařovi na pérkynkách traverzovali jihovýchodním úbočím Lysé hory a k pěšákům se připojili nad lesem, asi v půlce cesty. Po náročném a prudkém sestupu jsme dorazili ke Dvoračkám. (17.2 km, 1140 m.n.m.) V hotelu Štumpovka jsme si dopřáli kus žvance a trochu krkavé zrzavé vody.
Vědomi si toho, že nás čeká už jenom posledních 3.5 km sjezdu, jsme z hospody nepospíchali a dostatečně čerpali teplo z vyhřáté boudy. Nakonec se čas nachýlil, my zaplatili outratu, před boudou nafotili konečně kompletní společný snímek všech účastníků Přejezdu a asi v 16:40 vyrazili na Staropackou boudu.
Sněhu znatelně ubylo a při sjezdu jsme museli občas dávat pozor na vystupující kameny. Naproti tomu sjezdovky, které byly uměle vysněženy, byly tak tvrdé a zledovatělé, že při pomalém přejezdu se na nich prakticky nedalo udržet a svah začal táhnout bokem dolů. Prostě se muselo sjezdovky přefrčet jak nejrychleji to šlo. Na tuto neznalost doplatil vedoucí výpravy Vašek Šeps, který po perdeli začal mizet svahem dolů a už se loučil se zbytkem výpravy. Nakonec se mu podařilo zastavil, horko těžko se vyhrabat zpět do stopy a na Ručičkách dohnat výpravu. Tento výkon si na Ručičkách (19.2 km, 965 m.n.m.) zasloužil odměnu všem lyžníků v místním kiosku.
Posledním úsekem byl více něž kilometrový sjezd z Ručiček ke Staropacké boudě (20.5 km, 825 m.n.m.) kam jsme dorazili asi v 17:15 hodin a ještě za světla.
Na vyhřáté boudě jsme byli přivítáni osazenstvem chalupy: Květou a Bohoušem Nýdrlovými a Evou a Petrem Pakostovými. Byla nám nabídnuta výborná polévka a horký čaj, čemuž jsme nemohli odolat. Po oficiálním přivítání mohlo začít hodnocení uplynulého dne, které se protáhlo do pozdních nočních hodin.
Druhý den - neděle 28.2.2016 – 10 km
Opět, vzhledem k problémům se sněhem v nižších polohách, jsme při večerním plánování zvolili nejkratší trasu a to ze Staropacké boudy přes Studenov přimo do Harrachova. Ráno se nikomu nechtělo moc vstávat z pelechu. Ono také nebylo proč pospíchat. Naplánovaná trasa měřila pouze 10 km a více než dvě třetiny byly po rovině a nebo z kopce.
Po snídani, poděkování za poskytnuté přístřeší a rozloučení, jsme vyrazili, zkratkou nad Staropackou boudou, na hřebenovou cestu mezi Ručičkami a Studenovem (930 m.n.m.). Po této cestě jsme pak pokračovali přes Studenov (3 km, 935 m.n.m.) na Odbočku k Bláznivé bábě (4.6 km, 975 m.n.m.). Cestou bylo místy tak málo sněhu, že na povrch vystupovaly i malé kamínky a museli jsme dávat dobrý pozor kudy jedeme a kličkovat po cestě. Z Odbočky jsme pak už jeli z kopce Janovou cestou po cyklotrase K4 a K4A do Harrachova. Během sjezdu bylo na cestě tak málo sněhu, že po několika špónách ze skluznice od vystupujícího štěrku jsme ski zuli a asi 500 m museli přenášet. Spodní úsek jsme nakonec s mírnými obtížemi přejeli až do Harrachova (665 m.n.m.).
Závěrečné zhodnocení jsme provedli v Pivnici U Krtka v Harrachově pod sjezdovkami. Závěrečnou řeč pak pronesl náš letošní maskot „Myšák Eleveňák“. Úplným závěrem pak byla cesta vlakem z Harrachova do Staré Paky, kde jsme se rozloučili.
Na závěr bych chtěl poděkovat hlavně osazenstvu Staropacké boudy, jmenovitě Květě a Bohoušovi Nýdrlovým i Evě a Petrovi Pakostovým, za zázemí na Staropacké boudě a pohoštění, které pro nás připravili.
Nejstarším účastníkem byl Vašek Šeps - ročník 1962.
Nejmladším účastníkem byl Petr Vancl - ročník 1975.
Zde naleznete grafické zobrazení tras přejezdu.
