65. let Staropacké boudy

  V měsíci červenci roku 2011 uplynulo právě pětašedesát let od doby, kdy se horská chalupa č.p. 305 v Horní Rokytnici nad Jizerou stala majetkem staropackých Junáků a chalupa č.p. 314 majetkem staropackého Sokola. V té době také obě chalupy dostaly místní název „Staropacké boudy”. 

  „Začalo to prvním skautským táborem o prázdninách roku 1946. Byla nám nabídnuta dřevěná chalupa u silnice, před hostincem pana Čecha. Parta chlapců, mám dojem že organizátorem byl Šibal, či jeden ze Čmuchalů, domek zabydlela. Byl prázdný, Němci odsunuti, ovšem uvnitř hrozný nepořádek. Všechno rozházené, zničené a ke všemu zavšivené, takže se chlapci stěhovali ven do přírody, k nejbližšímu lesu. Údolím podle patrového domku k lesu, k pramenu vody. Tam si postavili stany, sklípek a cítili se dobře. Leč nadále chtěli něco trvalého.
  V lese nad táborem byla velká louka, obklopená lesem se dvěma chatami. Poloha slunečná, pěkná pěstovaná a zavlažovaná louka s malým políčkem u horní chaty. Na radnici jsme projevili zájem o vystěhování Němců pro odsun. Dolení chata byla prázdná, ale v hoření byla vedle starší rodiny i mladá žena s dětmi, když se jí ještě nevrátil muž z vojny. Překážkou bylo hospodářství: tři krávy a koza. Ty musely být zahnány do vesnice do stáda. Potom mohla být chata předána. Bez nějakých formalit byl sepsán jednoduchý inventář a předány klíče. Podle odhadu se zaplatilo za dolení chatu cca 3 500,- Kčs, za hoření pak cca 5 000,- Kčs Národnímu fondu do Prahy. 
  Dolení chata byla menší, starší a měla méně slunce, vhodná spíše pro rodiny. Byla zapsána na Sokol. Hoření byla větší, měla více prostoru kolem. Byla určena pro děti a zapsána na Junáka. Nebyla v tom žádná politika, stranickost ani vedlejší úmysly. Měli jsme zájem o to, aby chaty posloužili všem staropačákům, aby byly plně využívány. Aby byl někdo, kdo by převzal odpovědnost a hlavně se staral a brigádami pomáhal. Dolení chata byla útočištěm spíše odrostlejší omladiny, hořejší patřila v létě Junákům, dětským táborům a v zimě pak školním zájezdům na lyžování.”

  Takto popisuje ve svých vzpomínkách počátky osídlení Staropacké boudy její první správce pan učitel Bohuš Mencl. 
A skutečně, hoření chalupa byla v prvních poválečných letech jakousi základnou pro skautské tábory. A i když záhy po roce 1948 byla činnost Junáka zastavena, dětské tábory zde probíhaly ve skautském duchu ještě po několik dalších let.
  Aby i po ukončení činnosti Junáků byla hoření chalupa pro Starou Paku zachována, nechal ji pan učitel Mencl převést na TJ Sokol, která od té době vlastnila chalupy obě.
  V roce 1965 byla, z rozhodnutí výboru Sokola, hoření chalupa předána do užívání oddílu lyžování, dolení pak oddílu kopané. Zatím, co v roce 1968 se dolení chalupa stala soukromým majetkem, hoření chalupa je v majetku i v užívání členů TJ Sokol Stará Paka i nadále.